„Soutěžení do naší školky nepatří, každý může vynikat v něčem jiném“

Atmosféru MŠ prostupuje přátelství, podpora podněcující k vlastní iniciativě, radostná a optimistická nálada, kterou vzájemně spoluvytváří všichni pedagogové i ostatní personál školy. Je velmi důležité, aby si všichni zaměstnanci školy rozuměli a vzájemně se respektovali. Každý zaměstnanec (a to i nepedagogický) má svůj význam a respekt. Osobnostní rozdíly nejsou překážkou, ale obohacením. Díky těmto kvalitám pracují všichni nad rámec svých povinností. Každý z pedagogů má dostatek prostoru pro profesní rozvoj. Veškerý personál spoluvytváří partnerskou atmosféru dětem, rodičům i veřejnosti. Případné změny v organizaci vycházejí z praxe jednotlivých učitelů, jsou promyšlené a předem konzultovány s celým personálem školy (příloha č. 1, s. 16, 17, příloha č. 2, s. 18, příloha č. 3).

Škola má jasnou a přehledně popsanou vizi vycházející z principů programu Škola podporující zdraví (ŠPZ). Zdraví je vnímáno jako výsledek vzájemně působících bio-psycho-sociálních faktorů. Ty se snaží rozvinout pomocí respektu k přirozeným potřebám jednotlivce, podporou komunikace, spolupráce, důrazem na odpovědnost k vlastnímu zdraví a rozvíjením životních kompetencí všech členů školního společenství, více SZÚ a Havlínová (2008). Všechny aktivity jsou dlouhodobě zaměřené na efektivní vzdělávání a osobnostní rozvoj dítěte založeném na probouzení vnitřní motivace dítěte a jeho aktivním přijímání nových poznatků. Vedení školy získalo prostřednictvím činorodých vztahů a diskusí se zákonnými zástupci a zřizovatelem plnou podporu daných cílů, což se projevilo v otevřených vzájemných vztazích a příkladném materiálním vybavení školy (příloha č. 4, s. 2). Učitelé tuto vizi vzájemně sdílí, mají možnost ji doplňovat a obohacovat. MŠ Lísteček byla do programu ŠPZ zapojena jako pilotní škola a každé tři roky provádí ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem (je garantem programu) evaluaci, na základě které je její členství potvrzováno.

Programem školy se prolínají dva důležité, vzájemně se doplňující principy:

1. Respekt k přirozeným potřebám jednotlivce – projevuje se jak ve vztahu k dětem, tak k zaměstnancům školy i rodičům dětí (je přiblížen v rámci popisu indikátoru).
2. Rozvíjení komunikace v nesoutěživém a spolupracujícím prostředí – jde o dlouhodobý, intenzivní proces, jehož zvládnutí je důležitou podmínkou efektivního vzdělávání. Pro stmelování kolektivu dětí je využíván komunitní a diskusní kruh. Otevřená komunikace vedená na úrovni partnerství (jak mezi dětmi navzájem, tak i mezi personálem) se promítá do všech forem vzdělávání. Jednou z hlavních zásad, která je přísně sledována a ovlivňuje způsob komunikace ve škole, je odstranění soutěživosti mezi jednotlivci i školy jako celku. Škola se neúčastní žádných soutěží, přesto je součástí veřejného života obce (např. zpívání malým občánkům, při rozsvěcení vánočního stromu či na tradičních řemeslných trzích,…). Hry se hrají pro radost s cílem překonat sám sebe. Všechny aktivity pomáhají dětem nacházet a překonávat vlastní limity, najít oblast, ve které se budou realizovat, vynikat. Učitelé děti povzbuzují, podporují je v jejich nadšení a kreativitě, umožňují jim realizovat se. Díky tomu je každé dítě vnímáno s respektem a učí se efektivně týmové práci.

• Věkově heterogenní skupiny dětí – jde o jeden z principů Školy podporující zdraví. Ve smíšených odděleních se mladší děti učí od starších a přejímají jejich návyky. Nejmladší děti jsou poučeny o tom, jak se k sobě navzájem chovat, a díky tomu, že toto chování vidí u starších, napodobují je, starší děti jsou často jejich „rádci“.
• Učitelky oslovují děti „kamarádi“. „…Všichni jsme dohromady kamarádi, nesoutěžíme mezi sebou.“… Příklad: Na čertovské besídce děti namotávaly čertovské ocásky. Aby se práce urychlila, děti tuto aktivitu vykonávaly po čtyřech. Pokud by některé z dětí začalo fandit pouze jednomu z nich, bylo by upozorněno, že jsme všichni kamarádi, proto fandíme všem, ne jenom tomu nejlepšímu (často nejstaršímu dítěti). „…Chválíme, povzbuzujeme každého, respektujeme individuální tempo a podporujeme jednotlivé děti k dokončení činností. Díky tomu si každé dítě zkusí všechny předkládané činnosti, dokončí je a není demotivované…“ (příloha č. 3).
• Přibližně jednou za 14 dní děti dostanou do přihrádky několik pracovních listů (3–4), které jsou zaměřené na různé oblasti rozvoje. Ty si samostatně zpracovávají. Malé děti vypracovávají jeden list. U nejmladších dětí je cílem vytvoření nového pracovního návyku, nejde o kvalitu jeho zpracování. Nově příchozím dětem je popsán způsob práce. V komunitním kruhu si spolu s paní učitelkou vysvětlí, co mají dělat. Kdykoliv mohou poprosit učitelku o radu, častěji však oslovují své starší kamarády, zvláště když je vidí také pracovat. Děti mají k dispozici i jiné pracovní listy, ty se ale nezapočítávají do společné kontroly.
• Na zdi visí kalendář, kde je barevným kolíčkem označen den, kdy se pracovní listy budou kontrolovat. Černý kolíček označuje současnost. Díky tomu i nejmladší děti vědí, kolik dní zbývá do kontroly, a učitelka pouze upozorní, že černý kolíček se přibližuje k barevnému, kdo ještě nepracoval, měl by si najít čas.

• Po čtrnácti dnech se všichni sejdou na koberci a děti si své práce hodnotí – co se jim povedlo, co ne, proč, jak to mohly udělat jinak, co se jim líbí, jak se jim pracovalo, co je bavilo… Kontrola pracovních listů probíhá v kruhu. Děti si při výtvarné činnosti vyrobily sluníčka – hvězdičky a mráčky. Ke každému listu si mohou přiřadit jeden z tvarů a jednotlivě zhodnotí své dílo. Stalo se, že si chlapec vybral ke svému obrázku mrak a řekl, že se mu tento mrak líbí, protože je usměvavý. Paní učitelka uvedené odůvodnění respektuje. Mrak nemusí být označením pro nepovedenou práci.

Nakonec si děti splněný pracovní list orazítkují, úhledně složí a uloží.

Důraz je kladen na respektování dětí, jejich potřeb a spontaneity. Vše vychází z důsledného, nicméně přirozeného uplatňování principů programu ŠPZ. V souladu s tímto kurikulem je zdraví chápáno jako subjektivní pocit pohody, souladu a harmonie. Cílem není pasivní naplňování dětské mysli, ale probuzení aktivity a zájmu dítěte, chuti dívat se kolem sebe, naslouchat a objevovat, projevit odvahu ukázat, co všechno již samo umí, zvládne a dokáže. Z tohoto důvodu se vedle otevřených a podporujících sociálních vztahů klade důraz i na prostředí MŠ, které vyhovuje potřebám i zájmům všech zúčastněných výchovně‑vzdělávacího procesu a podporuje děti v jejich všestranném rozvoji.

Kurikulum sledované školy podporující zdraví je rozpracováno do 12 zásad:

1.     Učitelka podporující zdraví

2.     Věkově smíšené třídy

3.     Rytmický řád života a dne

4.     Tělesná pohoda a volný pohyb

5.     Správná výživa

6.     Spontánní hra

7.     Podnětné věcné prostředí

8.     Bezpečné sociální prostředí

9.     Participativní a týmové řízení

10.  Partnerské vztahy s rodiči

11.  Spolupráce MŠ se ZŠ

12.  Začlenění MŠ do života obce

V rámci možností jsou v MŠ maximálně respektovány potřeby dětí. Např. individuální potřeba spánku, která se vyskytuje u některých dětí v ranních hodinách, nebo při odpočinku po obědě. Děti mají možnost si kdykoliv umístit svou matraci na libovolné místo (vedle kamaráda, do tunelu, za molitanové kostky,…). Pokud se rozhodnou nespat v době odpočinku po obědě, je třeba respektovat pravidla, která jsou nutná pro nerušený spánek ostatních dětí.

Každé dítě potřebuje odlišný čas na dokončení činností. Soutěživost není podporována.

Respektování individuality – např. mentálně postižená dívka vyžaduje své rituály. Její potřeby jsou respektovány i školnicí, která jí z vlastní iniciativy ušila polštářek na spaní. MŠ poskytuje speciální pomůcky (např. podložka na jídelním stole, speciální hračky,…). Učitelky si vytvořily tabulku individuálních pokroků a výjimečných situací, kam denně stručně zaznamenávají jednotlivé projevy dívky. Takto jsou schopné sledovat veškeré dílčí pokroky. Díky pedagogům a intenzivní práci speciální pedagožky a asistentky se dívka pomalu začíná soustředit (na krátkou dobu, úměrně svým možnostem) a reagovat na některé pokyny.

Respekt k individualitě se projevuje i v akceptování projevovaných emocí – každý má nárok na špatnou náladu, důležité je vědět, jak si s ní poradím.

Právo na soukromí je v MŠ zajišťováno přístupem jednotlivých aktérů výchovně‑vzdělávacího procesu i samotnou architekturou a vybavením budov (klidové koutky, lehce manipulovatelné molitanové kostky, které si děti mohou dle svých potřeb přestavovat…).

Nejpozitivněji je hodnocen pocit bezpečí u nově příchozích dětí, který postupně přerůstá v přátelské vazby (děti zpravidla vyžadují co nejpozdější odchod z MŠ).

Z rozhovorů se zastupující učitelkou a pozorování práce s dětmi vyplývá, že přestože dítě nemůže mít vliv na plánování činností uvnitř MŠ, může se rozhodnout, kdy jakou činnost bude vykonávat. Snahou pedagogů je zprostředkovat dětem co nejnázornější učení založené na vlastní činnosti a prožitku. Pro dítě není důležité množství poznatků, které získá v MŠ, ale jeho účast na objevování světa a prožitek z něj. Také spontánní činnosti převládají nad řízenými (příloha č. 2, s. 8–9).

Do spoluvytváření zdravého prostředí v MŠ jsou zapojeni všichni zúčastnění uvnitř i vně školy, ale klíčovou úlohu má ředitelka. Ředitelka se snaží porozumět svým spolupracovníkům, pochopit jejich pocity, motivy i to, že se mohou měnit v průběhu času a v konkrétních situacích. Svým zaměstnancům dostatečně projevuje důvěru. Každé tři roky předkládá dotazník ověřující uplatňování principů programu ŠPZ. Tento evaluační nástroj vytvořil a vyhodnocuje garant programu – SZÚ. Příkladnost školy lze dokládat i tímto hodnocením, které potvrzuje řádné naplňování jednotlivých principů (příloha č. 5).

V kompetenci učitelů je veškerá výchovně-vzdělávací činnost, tvorba třídního kurikula, které je členěno do tematických celků, jejichž realizace zahrnuje období 5–25 dnů. Třídní plány vychází z podmínek dané třídy a složení sociální skupiny dětí. Při přípravě dlouhodobých i krátkodobých vzdělávacích cílů je důležitou podmínkou respektování dítěte v souladu s výše zmíněnými principy ŠPZ. Dále učitelky předkládají plán projektových dnů, které jsou podřízeny tématům a podtématům ŠVP, jsou závazné, jejich cíl a obsah je však ovlivněn zaměřením, zájmy a možnostmi konkrétní učitelky. Ředitelka školy nejenže plně svým zaměstnancům v plánování a realizaci důvěřuje, často sama zajišťuje materiální prostředky, se vším pomůže, popřípadě vysvětlí podmínky, za jakých je možné aktivitu realizovat. Osobním příkladem podporuje otevřenou a obousměrnou komunikaci. Není problém, který by se nedal vyřešit. Ze strany vedení je neustále získáván a udržován zájem spolupracovníků o myšlenky podpory zdraví (příloha č. 2, s. 11, příloha č. 3).

Vedení školy vytváří podmínky pro rozvoj pedagogické spolupráce. Ředitelka MŠ motivuje své spolupracovníky k dosahování vytyčených cílů, klade velký důraz na další vzdělávání, podporuje snahu o sebezdokonalování. Věnuje dostatek času vysvětlování úkolů svým zaměstnancům. Vedoucí učitelky se spolu s ředitelkou pravidelně schází (přibližně jednou za dva měsíce) z důvodu řešení administrativních a organizačních záležitostí, mají pravomoc hospitovat.

Ředitelka zodpovědně vede své spolupracovníky k týmové spolupráci. Organizuje činnosti týmu a dbá na dodržování stanovených pravidel. Odpovídá za dokumentaci a administrativní zpracování výsledků společné práce, prezentuje MŠ na veřejnosti (např. děti z MŠ vystupují na akcích obce, ředitelka vždy doprovází děti k zápisu a zdraví je v jejich první školní den), systematicky vyhodnocuje stav materiálních podmínek pro výchovně-vzdělávací činnost, vše v souladu s vlastní filozofií – tzv. „5 S“: 1. Spokojené dítě, 2. Spokojený rodič, 3. Spokojený zaměstnanec, 4. Spokojený zřizovatel, 5. Spokojená ředitelka (příloha č. 2, s. 15). Dle slov ředitelky mají všichni zaměstnanci chodit do práce rádi, práce s dětmi by je měla bavit a naplňovat, ideálně by se všichni měli chtít spolu vidět, setkávat. Výstupem je šťastné dítě, které ví, kde je jeho místo a má v dospělých oporu. Cítí se bezpečně, nebojí se zeptat, respektuje společenství a je jeho součástí.

Pedagogové aktivně přispívají k rozvoji školy. Jednou z podmínek spokojeného zaměstnance je klidné, vyrovnané a bezpečné pracovní prostředí a nadstandardní přátelské vztahy v kolektivu. Téměř všichni zaměstnanci jsou v řešení denních překážek samostatní. Stále jsou hledány způsoby týmové spolupráce na sloučených pracovištích. MŠ se daří vytvářet systém řízení jednotlivých pracovišť ve vzájemném prolínání s celkovou koncepcí MŠ. Přestože škola v posledních letech prošla řadou změn (přestavba MŠ Východní a otevření nově postaveného střediska Donská), lze sledovat vzestupnou tendenci nastolených a opravdu fungujících pravidel týmu, rostoucí počet pozitivních výsledků práce a splněných cílů.

Ředitelka MŠ vnímá jako velkou zátěž čím dál větší nárůst administrativy. Sloučením pracovišť se její role z větší části přesouvá na pozici manažerky.

Sloučením pracovišť lze dle jejího vyjádření vyzdvihnout následující pozitiva:

• možnost kombinací zaměstnanců při nemocnosti;
• možnost prosadit filozofii předškolního vzdělávání do více středisek;
• možnost organizování společných projektových dnů;
• možnost zásadně, promyšleně a dlouhodobě pracovat s rozpočtem školy s ohledem na potřeby jednotlivých středisek.

Sloučení má i svá rizika, kdy ředitel nemůže být na všech střediscích každý den. Proto je důležité vytvořit si kolem sebe takový tým, který je spolehlivý a jednotný ve vnímání hlavních principů řízení práce s dětmi.

O přijetí nového učitele rozhoduje ředitelka školy, často po poradě s vedoucí učitelkou. První setkání pomůže odhalit některé základní vlastnosti uchazeče. Roli může hrát včasnost příchodu, dodržování základních společenských pravidel, způsob komunikace s dospělými, personálem i dětmi, dosažená kvalifikace a připravená dokumentace dle předchozích instrukcí ředitelky. Důležitou součástí přijímacího pohovoru je ukázka pracoviště s následným rozhovorem. Nově nastupující učitel má tříměsíční zkušební dobu, kdy má příležitost seznámit se s ŠVP školy a principy programu Škola podporující zdraví. Může si vyzkoušet, zdali mu tento, na první pohled nepřikazující způsob práce, bude vyhovovat. Přibližně po třech měsících vede ředitelka rozhovor nejprve s druhou učitelkou na oddělení, kolegyní, která bude v každodenním kontaktu s nově nastupující učitelkou, poté s novým zaměstnancem a nakonec s oběma.

Učitel této školy by měl být komunikativní, měl by mít rád děti, být nejen autoritou, ale především partnerem, a to nejen dětem, ale i kolegům a rodičům. To, jaký má učitel vztah k dětem, prozradí, dle slov paní učitelky, chování samotných dětí. Přijdou si pro radu, pro pohlazení, na učitelku reagují. Dále se učitelka nesmí bát prosadit svůj názor, umět říct ne, ale toto rozhodnutí si zdůvodnit a obhájit, mít snahu zapojit se, mít odborné vzdělání, které je předpokladem pro zvládání přípravy aktivit uzpůsobených věkovým a individuálním schopnostem dětí (příloha č. 3).

Ředitelka školy je sice předkladatelkou vize a garantkou výsledků výchovně-vzdělávací činnosti, tu ale zajišťují jednotliví učitelé. Učitelé i nepedagogický personál ze strany vedení pociťují důvěru. Ředitelka je k učitelům otevřená, upřímná, pravdu sděluje bez zesměšňování, s respektem ke každému zaměstnanci, kterého vnímá jako nedílnou součást týmu. Úkoly rovnoměrně deleguje podle pracovního zařazení a osobního zaměření konkrétní učitelky. Všichni vědí, že důvěru mohou získat prostřednictvím vlastní práce, způsobu vystupování a komunikace. Velmi rychle se pozná, kdo o tuto práci zájem má, naplňuje ho, a kdo ji vykonává pouze pro peníze (příloha č. 3).

Pro ilustraci uveďme několik příkladů. Učitelky cítily potřebu efektivně hodnotit výsledky výchovně-vzdělávacího působení. Spolu s ředitelkou se sešly a s pomocí IT experta vytvořili originální systém, který podává přehlednou informaci o dosažených cílech jednotlivých oddělení, budov i celé školky. Evaluační nástroj vychází z požadavků Ministerstva zdravotnictví ČR pro evaluaci programu Zdravá MŠ (tj. škol, které své ŠVP vytvářejí podle principů Kurikula podpory zdraví v mateřské škole), ale práce s ním a následné zpracování získaných údajů je uzpůsobeno potřebám MŠ (příloha č. 6).

V poslední době změnou prošlo i portfolio každého dítěte. Někdo přispěl radou, někdo požadavkem, jiný vytvořil grafický návrh. Finální podoba je však výsledkem týmové práce ředitelky (jasně specifikuje, co by portfolio mělo obsahovat) a učitelů (vkládají vlastní nápady a požadavky doplňují). Portfolio má podobu stromu, na kterém si každé dítě po dosažení dílčí dovednosti vybarví svůj lísteček. Rodiče obdrží klíč, který odhalí, kdy a jakou dovednost jejich dítě získalo.

Díky zapojení učitelů do tvorby interních materiálů školy učitelé vědí, k čemu materiál slouží, mají možnost ho spoluvytvářet dle vlastních potřeb a nepochybují o jeho významu. Pokud se personál školy obmění, je úkolem vedoucí učitelky vysvětlit význam daného materiálu a poskytnout cenné rady v případě zájmu nově přijímaného pedagoga.

Další kvalitou ze strany vedení je neustálá podpora, která se projevuje v otevřené komunikaci (viz dotazník OCDQ-RS níže). Z rozhovorů s ředitelkou, zastupující učitelkou a na základě pozorování vyplývá, že při poradách sedí u jednoho stolu pedagogický i nepedagogický personál. Jsou na stejné úrovni, jsou si navzájem partnery, spolu jednají s respektem, nebojí se otevřeně říci svůj názor. Ředitelka vyžaduje, aby každý uměl svůj názor také obhájit. Všichni vědí, co je náplní jejich práce, uvědomují si, že pokud ji budou vykonávat dobře, se zájmem a s plným nasazením, dostane se jim respektu ostatních kolegů. Tak, jak se chovají učitelé k dětem, chovají se stejným způsobem i k dalším osobám. Nikdo mezi sebou nesoupeří. Učitelé se vzájemně inspirují, informují, sdílí zajímavé podněty, radí se a konzultují náročné pedagogické situace. Týmová spolupráce je vidět i mezi jednotlivými pracovišti. Jak již bylo několikrát zmíněno, výchovně-vzdělávací činnost je zcela v kompetenci jednotlivých učitelů. Často se stává, že učitelé při plánování aktivit počítají se zapojením dalších pracovišť. Vše se odehrává nenásilnou formou se snahou udělat radost někomu jinému (učitelé uvádějí: „…doneseme dětem z jiné budovy lístečkovou vílu…“ a naopak „…kamarádi z jiného oddělení nám udělali radost, také je potěšíme a doneseme jim přání k Vánocům…“). Děti vnímají toto chování a považují ho za přirozené. Díky podobným formám zapojení získávají nové kamarády, a pokud nastane mimořádná situace vyžadující spojení některých oddělení či uzavření budovy (např. vlivem pandemie covidu-19), rychle se se změnou vyrovnávají, učitele znají, orientují se v novém prostředí, nebojí se.

Finanční oceňování není paušální, ale závislé na zásluhách. Dalším bonusem je práce v hezkém prostředí s kvalitními pracovními pomůckami, které nevybírá ředitelka MŠ, ale dá prostor svým učitelům. Díky tomu ví, že tyto pomůcky budou ve třídě opravdu využívány, jelikož učitelky je volí zpravidla k doplnění potřeb dané skupiny dětí.

Drobnými benefity jsou hezký a funkční pracovní oděv s vyšitou barvou lístečku dle příslušného oddělení a např. multisport karty.

Každé středisko zastupuje hlavní učitelka. Jako součást týmu jsou vnímáni i rodiče a děti (příloha č. 3).

Pro získání empirických dat zjišťujících úroveň klimatu učitelského sboru byl využit dotazník OCDQ-RS. Následující graf vyjadřuje výsledky šetření v uvedené mateřské škole (průměr sociálního klimatu sboru) a tato data konfrontuje se středními nebo mezními hodnotami ze šetření ZŠ v roce 2018 pod vedením doc. Petra Urbánka (průměr ČR, pásmo běžných hodnot).

Graf č. 1               Sociální klima sboru

Stručná interpretace dat: Sociální klima učitelského sboru MŠ Lísteček (2020) má výrazně nadstandardní hodnoty. Všechny dílčí dimenze klimatu jsou v pozitivním smyslu na hranici, resp. za hranicí pásma běžných hodnot (PBH). Celkový index otevřenosti (IO) pak výrazně převyšuje PBH. Hodnoty dílčích dimenzí vztahující se k vnímání vedení sborem (S = suportivita, D = direktivita) a vnímání sboru (A = angažovanost sboru, F = frustrace, I = intimita) jsou vyvážené. Grafické profily šetření vykazují ideální profil. To prezentuje u tak malého sboru (resp. nízkého počtu respondentů; N=13) vysoký stupeň stability. Rozdíly mezi vnímáním klimatu všech učitelů jsou minimální a svědčí o vysoké kohezi sboru.

Z výsledku dotazníku vyplývá, že učiteli vnímaná podpora sboru (S) je nad pásmem běžných hodnot (PBH). Vedení školy poskytuje konstruktivní kritiku zaměřenou na blaho školy a učitelů, zadává smysluplné úkoly, motivuje učitele, samo jde svým přístupem a vlastní prací příkladem. Akceptovány jsou jak požadavky školy, tak také sociální potřeby učitelů.

Učiteli vnímaná pevnost vedení (D) se vyskytuje v horním pásmu PBH. To znamená, že vedení školy má kontrolu nad prací učitelů, jasně formuluje své požadavky, řízení školy drží pevně v rukou, používá rigorózní kritéria hodnocení, dohlíží na práci učitelů. Vysoká míra direktivity je v případě této školy sice dána osobou ředitelky, nicméně veškeré principy týkající se chodu MŠ jsou dohodou mezi ředitelkou a učiteli. Ředitelka konzultuje s učiteli všechny okolnosti, které mohou ovlivňovat jejich práci, zajímá se o ně, respektuje jejich zkušenosti, oceňuje aktivitu a kreativitu. Sama jde svým chováním příkladem. Přestože z výsledku dotazníku je patrná vysoká míra kontroly učitelů ředitelkou (je garantkou nejen výsledků předškolního vzdělávání jednotlivých dětí), ředitelka učitelům důvěřuje (např. výchovně‑vzdělávací činnost je čistě v jejich kompetenci, taktéž plánování projektů, spolupodílení se na tvorbě některých vnitřních dokumentů školy,…), podporuje je v dalším rozvoji a oceňuje jejich aktivitu a samostatnost.

Učiteli deklarovaná angažovanost sboru (A) je opět nad PBH. Učitelé jsou iniciativní, hrdí na svou školu, respektují své kolegy a aktivně s nimi spolupracují, jsou ochotní naplňovat vizi školy, čímž se sami vlastní prací podílejí na udržování její prestiže. V tomto ohledu mají plnou podporu ředitelky, která naplňování vymezených cílů důsledně sleduje. Úsilí učitelů směřuje k podpoře a úspěchu dětí, preferované jsou přátelské vazby k dětem a vytváření atmosféry důvěry.

Dalším pozitivním ukazatelem sledované MŠ je vnímání frustrace, které je naopak pod PBH.

V hodnocení přátelských vztahů ve sboru (I) se výsledky dostávají nad PBH. Učitelé hodnotí vztahy mezi kolegy jako pevné a přátelské, případné konflikty umějí řešit věcně a s nadhledem. Mezi sebou se osobně dobře znají a často se stýkají i mimo školu a své pracovní povinnosti.

Celková hodnota klimatu sboru (IO) je generována hodnotami S, D, A, F a pohybuje se vysoko nad pásmem PBH (příloha č. 7).

V průběhu roku je dostatek příležitostí pro podporu sociálního cítění mezi všemi aktéry pedagogického působení, efektivně je podporována spolupráce rodiny a školy.

MŠ si uvědomuje vliv rodiny na vývoj dítěte a na jeho zdraví. Z tohoto důvodu jí velmi záleží na tom, aby byly rodičům včas představeny základní principy kurikula ŠPZ. Formou úvodních společných setkání připravuje personál školy dítě i rodiče na vstup do MŠ. Před zahájením předškolního vzdělávání probíhá setkání rodičů nově přijatých dětí. Zde jsou důkladně seznámeni s hlavními principy a zásadami školy, s dokumentací, vybavením, rituály – režimem, s možnostmi postupné adaptace dětí, jejíž volba zůstává na nich samotných, a se způsoby přijímání individuálních rozdílů mezi dětmi. Tím je posilován respekt k rodině.

Rodiče mohou kdykoliv vstupovat do prostor MŠ, mohou se podívat, jak a s čím si jejich děti hrají, jak se s nimi pracuje. Tento přístup pomáhá přirozeným způsobem předcházet náročným výchovným situacím.

Škola organizuje pravidelná neformální setkání rodičů s dětmi. Na podzim probíhají harmonizační dny. Ty jsou určené pro všechny, ale především pro nově příchozí děti a jejich rodiče. Program zahrnuje výtvarné aktivity s prohlídkou MŠ. Dobrovolně se do něho zapojuje i další personál školy, který připraví např. výzdobu, ochutnávku čajů, pomazánek apod. Obdobným způsobem probíhají i vánoční dílny.

Dále MŠ vyzývá rodiče k účasti ve výchovně-vzdělávacím procesu. Rodiče mohou navrhovat témata exkurzí (například připravili projekt Ze života včely s ochutnávkou různých druhů medů, domluvili návštěvu sklárny v Lindavě, doporučili návštěvu u hasičů…).

Mateřská škola nabízí a poskytuje rodičům odbornou pomoc při řešení výchovně‑vzdělávacích problémů jejich dítěte. Dbá na důkladné sledování individuálních pokroků dítěte, které dokumentuje v podobě portfolia.

Škola se účastní pravidelných aktivit organizovaných obcí. Např. děti z MŠ vítají malé občánky, zpívají při rozsvěcení vánočního stromečku, spolupracují s domovem pro seniory.