Na konci každého školního roku v měsíci červnu probíhá v ZUŠ Polná hodnocení plnění míry dosahování ročníkových výstupů. Toto hodnocení probíhá s každým žákem školy. Hodnocení probíhá formou individuálního volného rozhovoru mezi pedagogem a žákem, v rámci, kterého společně diskutují o dosažených dovednostech, schopnostech a zkušenostech a následně hodnotí všechny ročníkové výstupy formulované ve školním vzdělávacím programu. Pedagog si společně se žákem prochází ročníkové výstupy, kterých měl žák v průběhu daného ročníku dosáhnout. Diskutují se o tom, do jaké míry se to podařilo, jaké úrovně žák dosáhl (například ve studijním zaměření Hra na housle v 6. ročníku je definováno 6 výstupů, z nichž jeden je "žák používá trylky, nátryl, příraz, obal" – pozn. technika ve hře na hudební nástroj; pedagog a žák diskutují o tom, kde tyto techniky žák hrál a jak se mu to dařilo).
Míru dosažení ročníkových výstupů je zaznamenána do protokolu. Tento protokol má jednotnou formu, nicméně se tyto ročníkové výstupy na základě změny ŠVP mohou měnit. Každý ročníkový výstup, který je v rámci své definice v ŠVP formulován, pokud možno měřitelně, je hodnocen jedním z předem stanovených stupňů (1 = ANO, 2 = částečně ANO, 3 = téměř NE, 4 = NE). Výsledkem je pak celkové ohodnocení v rozsahu 1–4 (vzniká aritmetickým průměrem z dílčího hodnocení jednotlivých školních výstupů). Pro hodnocení 1–4 není stanoven striktní jednotný přístup, v rámci diskuse probíhá i sebe-evaluace žáka. Finální rozhodnutí je ovšem vždy závislé na individuálním posouzení pedagogem. Společné hodnocení představuje analýzu uplynulého roku, má podpůrný charakter vůči celkovému hodnocení žáka za daný školní rok, je to jeden z více faktorů.
Celkové ohodnocení míry dosahování ročníkových výstupů se následně stává jedním z podkladů pro hodnocení žáka za 2. pololetí školního roku (za 1. pololetí koresponduje hodnocení se známkami průběžného hodnocení za pololetí), které sestává z následujících prvků:
- Klasifikace koresponduje se známkami z průběžného hodnocení za 2. pololetí.
- Do závěrečné klasifikace se promítne hodnocení plnění míry dosahování ročníkových výstupů v ŠVP.
- Ve známce z daného předmětu je výrazně zohledněno, zda žák prezentoval svou činnost v rámci hodnoceného předmětu alespoň jednou za školní rok veřejně.
Stanovení celkové klasifikace za 2. pololetí s ohledem na plnění jednotlivých kritérií hodnocení upravuje zvláštní vnitřní předpis.
K této formě hodnocení byli motivováni již při tvorbě ŠVP ZUŠ Polná pro rok 2012. Hodnocení prostřednictvím protokolu je v ZUŠ Polná realizováno od školního roku 2013/2014. Důvodem zavedení byla primárně snaha o prokazatelné hodnocení míry dosahování ročníkových výstupů u jednotlivých žáků vyučovaných dle ŠVP. V prvních letech hodnocení prováděl pouze pedagog daného vyučovaného předmětu, s postupem času bylo přistoupeno k hodnocení formou individuálního rozhovoru mezi žákem a pedagogem.
Jedná se o systém umožňující aktivní zapojení žáků i pedagogů, který obě skupiny motivuje k lepší práci s plánováním učiva i vyhodnocováním toho, co se žák naučil. Má tedy přesahy do kompetencí spojených se sebe-managementem i plánováním a řízením výuky.
Žák získává zpětnou vazbu o svém vzdělávání vůči stanovené „školní normě“, svým individuálním možnostem a schopnostem. Na svém hodnocení se spolupodílí, neboť vše je otázka diskuse a dohody. Pedagog se snaží o objektivitu, posuzuje míru dosahování výstupů vzhledem k žákovu maximu. Žák se může vidět různě (může se podhodnocovat i nadhodnocovat). Například pedagog vidí, že techniku "trylky, nátryl, příraz, obal" žák ještě dostatečně nezvládl, a že by při jejich hře mohl dosáhnout lepší výsledek, žák naopak může být přesvědčen, že tuto techniku bravurně zvládl. A právě v závěrečném rozhovoru lze o tom všem diskutovat.
Pedagogové získávají jeden z podkladů pro závěrečnou klasifikaci; mají možnost srovnání úrovně žáků v rámci školy; získávají a poskytují zpětnou vazbu o úrovni dosahování ročníkových výstupů. Tato zpětná vazba je cenným podkladem pro případné revize ŠVP (podrobněji viz dále v části Evaluační metody a nástroje). Pedagog má možnost zjistit, jak vysoko (popřípadě nízko) žák sám sebe hodnotí.
Pedagogové ví, jak se žáci chovají v hodinách, v orchestru, v komorních uskupeních, v hromadné výuce, na koncertech, na vernisážích atd., zda mají trému, jsou introverti, extroverti, jsou pracovití, motivovaní a daná aktivita je baví, to otevírá prostor pro individuální práci s konkrétním jedním žákem (například pedagog má žáka, který je pracovitý, nadaný, ale tichý introvert; má tendenci se podhodnocovat a nevěří si. Úkolem pedagoga je v rámci rozhovorů posilovat v žákovi sebedůvěru, prostřednictvím hodnocení ho povzbuzovat.).
Jedná se o relativně měřitelný a spravedlivý nástroj pro hodnocení. Měřitelnost spočívá v tom, pedagog může srovnávat žáky daného ročníku (například pokud má pedagog 3 žáky v šestém ročníku, může srovnávat úroveň, kam kdo ve výuce dospěl). Spravedlivost spočívá v tom, že pedagog bere v potaz osobní maximum žáka (například některý žák může mít limity, třeba fyzické, a jeho osobní maximum se pohybuje jinde než u ostatních žáků).
Přístup je systematický a je ukotvený do učebních osnov a ŠVP.
Další přínos pro klima a vztahy lze spatřovat v možnosti zapojení žáků při sebe-evaluaci, o které již bylo pojednáno.
Ročníkové výstupy odráží stanovenou úroveň vzdělávání ve škole, byly vytvořeny přímo školou, jsou realistické a jsou pro ni uzpůsobené, umožňují pravidelné vyhodnocení.