Doporučení pro vedení školy k přechodu z 1. na 2. stupeň ZŠ

Nároky a rizika přechodu mezi oběma stupni základního vzdělání mohou být podceněna, neboť většina českých žáků absolvuje celé základní vzdělávání v jedné škole. Vstup na druhý stupeň často probíhá v době nástupu dospívání, a může být proto spouštěcím okamžikem, kdy se začne zásadně (negativně a trvale) měnit postoj žáků ke škole, jejich prospěch nebo chování. Nemalá skupina žáků po absolvování prvního stupně v neúplně organizované škole přechází do jiné školy, nezřídka musí dojíždět apod., což jim dále tuto změnu komplikuje. Jde tedy o přechod náročný pro všechny žáky, ale žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou zvláště ohroženi.

Smyslem nabízených metodických doporučení je poskytnout vedení škol náměty pro podporu žáků při přechodu z 1. na 2. stupeň ZŠ. Způsob a míra jejich realizace by měly zohledňovat specifické podmínky konkrétní školy a jsou v kompetenci ředitelky/ředitele školy.

  • Ve výuce na 1. stupni se v kurikulární oblasti zaměřujte na bezpečné zvládnutí očekávaných výstupů, klíčových kompetencí a dovedností, zejména těch, které žáci budou potřebovat pro vzdělávání na druhém stupni.
  • Poskytujte zvýšenou míru podpory (například bezplatné doučování, konzultace s rodiči, poradenství, letní soustředění / příměstské „tábory“ pro rizikové žáky budoucích 6. ročníků) zejména rizikovým skupinám (žákům ze sociálně znevýhodněného prostředí, neprospívajícím žákům, chlapcům).
  • Zvýšenou míru podpory poskytujte ohroženým žákům také v případě nařízeného distančního vzdělávání – žákům ohroženým školním neúspěchem a žákům, kteří se pravidelně nezapojují do distančního vzdělávání, nabízejte individuální konzultace, doučování či příležitosti k procvičování učiva v dostupné formě (např. prostřednictvím videohovoru, chatu, telefonicky, popř. osobně v budově školy, u žáka doma, venku), podle možností využívejte pomoc asistentů pedagoga se zajišťováním individualizované podpory i přímo během on-line výuky, např. prostřednictvím tzv. breakout rooms.
  • Posilujte u žáků (na úrovni odpovídající jejich věku) samostatnost, zodpovědnost, schopnost organizovat si práci.
  • Organizujte společné aktivity pro žáky obou stupňů (např. školní projekty, vánoční dny, sportovní dny, vzájemné doučování).
  • Pokud je vaše škola neúplně organizovaná, nabízejte žákům různé možnosti seznámení se školami, kam žáci zpravidla přecházejí (například formou návštěv těchto škol, hostováním učitelů, společnými akcemi umožňujícími seznámení žáků z obou škol), aktivně s těmito školami komunikujte a spolupracujte na společných projektech.
  • Pokud je vaše škola neúplně organizovaná, vypracujte v rámci legislativních pravidel systém výměny informací se školami, kam vaši žáci přecházejí na 2. stupeň.
  • Po přechodu na 2. stupeň zajistěte včasné poskytnutí podpory žákům, kteří mají studijní problémy.
  • Pokud není v možnostech vaší školy zajistit doučování či jiné formy pomoci z vlastních zdrojů, spolupracujte s (místními) neziskovými organizacemi, které nabízejí doučování žákům ze sociálně znevýhodněného prostředí (např. Sdružení S.T.O.P., Charita ČR, P-centrum), nebo využívejte dotačních titulů (např. Šablony) k financování doučování žáků.
  • V případě nařízeného distančního vzdělávání monitorujte míru zapojení všech žáků a těm, kteří se zapojují jen omezeně nebo vůbec, nabízejte individuální konzultace, doučování či příležitosti k procvičování učiva v dostupné formě (např. prostřednictvím videohovoru, chatu, telefonicky, popř. osobně v budově školy, u žáka doma, venku), podle možností využívejte pomoc asistentů pedagoga se zajišťováním individualizované podpory i přímo během on-line výuky, např. prostřednictvím tzv. breakout rooms.
  • Organizujte vhodné adaptační akce pro žáky 6. ročníku (např. adaptační kurz zaměřený na stmelení třídního kolektivu a navázání vztahů s učiteli 2. stupně), vyhodnocujte jejich přínos a na základě zjištění upravujte jejich koncepci.
  • Učte žáky zvládat náročnější organizaci práce (potřeba nosit pomůcky a plnit úkoly na různé předměty), například je učte využívat plánovací nástroje. Podporujte a rozvíjejte u žáků efektivní strategie učení.
  • Pokud do vaší školy přecházejí žáci z okolních neúplně organizovaných škol, nabízejte těmto žákům ještě před nástupem do vaší školy možnost se seznámit se školou, budoucími spolužáky a učiteli.
  • Pokud je nutné na 2. stupni vytvářet nové třídní kolektivy (např. po příchodu nových žáků z okolních neúplně organizovaných škol nebo po odchodu části žáků na víceletá gymnázia), dbejte na to, aby složení žáků v nově vytvořených třídách bylo rozmanité (nevytvářejte „studijní“ a „nestudijní“ třídy apod.).
  • Sledujte skupinovou dynamiku v šestých třídách a v případě potřeby včas intervenujte. Pro cílenou diagnostiku pomocí sociometrických dotazníků přizvěte odborníka.
  • Vytvářejte příležitosti k pravidelné komunikaci mezi učiteli 1. a 2. stupně o kurikulu i o jednotlivých žácích a jejich vzdělávacích potřebách, formalizujte způsob předávání informací.
  • Zajišťujte, aby se budoucí třídní učitelé 6. ročníků seznámili s přicházejícími žáky, např. formou hospitace v pátém ročníku, zejména pokud je ve třídě žák se specifickými vzdělávacími potřebami.
  • Využívejte hostování pedagogů 2. stupně ve výuce na 1. stupni (ve vyšších ročnících 1. stupně vyučují ve vybraných hodinách učitelé 2. stupně).
  • Zdůrazňujte kolegům význam šestého ročníku pro úspěšné zvládnutí nových požadavků 2. stupně.
  • Usnadňujte komunikaci mezi rodiči žáka a velkým počtem učitelů, kteří žáka vyučují na 2. stupni (například pořádáním společných akcí učitelů a rodičů).
  • Udržujte kontakt s rodinou, zejména u žáků ohrožených školní neúspěšností. V případě, že je ve škole zvykem komunikovat s rodiči žáků elektronicky, zajistěte, aby všechny potřebné informace obdrželi také rodiče, kteří elektronickou komunikaci nevyužívají (např. z ekonomických důvodů).
  • Reagujte profesionálně v situacích, kdy rodiče žáků přecházejících na 2. stupeň (zvláště rodiče žáků se speciálními vzdělávacími potřebami) vznášejí nereálné požadavky – nepoužívejte útočný ani agresivní styl komunikace, jednejte s rodičem jako s partnerem, nepřistupujte k rodičům jako k žákům, tedy nepoučujte je, používejte termíny, které jsou pro všechny rodiče srozumitelné, tedy vyhýbejte se cizím slovům a odborným termínům, ponechávejte rodičům prostor pro otázky, vhodně vyberte místo schůzky aj.
  • Nabízejte rodičům žáků se speciálními vzdělávacími potřebami kontakty na vhodné vzdělávací, poradenské a sociální služby.
  • V případě výskytu jakýchkoliv problémů bezodkladně kontaktujte rodiče a společně připravte návrh opatření k nápravě. Pokud se kontaktování rodičů nedaří, je možné pověřit asistenta pedagoga nebo rodičovského prostředníka (viz Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže – dokument MŠMT č.j.: 21291/2010-28, příloha č. 11), pokud ve škole působí, aby rodiče kontaktoval osobně v místě bydliště.

WALTEROVÁ, Eliška, ed. Dva světy základní školy? Úskalí přechodu z 1. na 2. stupeň. Praha: Karolinum, 2011.

KREJČOVÁ, Lenka. Psychologické aspekty vzdělávání dospívajících. Praha: Grada, 2011.

Distanční vzdělávání u žáků se sociálním znevýhodněním (online). Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, 2020. https://cosiv.cz/wp-content/uploads/2020/11/COSIV-Distancni-vzdelavani-u-zaku-se-socialnim-znevyhodnenim.pdf

Metodické doporučení pro vzdělávání distančním způsobem (online). MŠMT, 2020. https://www.edu.cz/wp-content/uploads/2020/09/metodika_DZV__23_09_final.pdf

odkaz na kritéria v oblasti podpora žáků při vzdělávání