Každá z učitelek prezentované mateřské školy dozrála v posledních třech letech k posunům v profesních dovednostech. Díky pravidelnému elektronickému vyhodnocování kritérií nástroje Rámec profesních kvalit učitele mateřské školy (graf č. 1 a 2) jsou viditelné pokroky u jednotlivých učitelek v čase. Každá se posouvá jinak rychle a v jiných oblastech. Pro lepší evidenci indikátoru „Učitelky pravidelně vyhodnocují svoji práci konkrétními aktivitami doloženými v profesním portfoliu“ jsme vybrali učitelku s největšími pokroky.
Vybraná učitelka nastoupila do mateřské školy v Drnholci před třemi roky. Před nástupem do této mateřské školy působila 10 let v MŠ ve vedlejší vesnici. Podle jejích slov se považovala za velmi dobrou učitelku („děti i rodiče byli spokojeni, měli jsme dobré výsledky, téměř žádné odklady školní docházky“). Její zkušenosti s předškolním vzděláváním však byly velmi odlišné od přístupů, které byly realizovány ve sledované mateřské škole. Vzdělávání na původním pracovišti probíhalo v tradičním uspořádání volné hry při scházení dětí a následné frontální činnosti organizované po společném cvičení a svačině v podstatě do odchodu dětí na pobyt venku.
Ve svých počátcích spojených s adaptací na nový pracovní kolektiv a nové „pracovní postupy“ se učitelka cítila velmi nekomfortně. Podle jejích slov byla „na dně, nešla mi práce, neuměla jsem si to zorganizovat, inteligence jsem nesnášela“.(Z dalšího rozhovoru vyplynulo, že inteligencemi myslela učitelka mnohačetnou inteligenci, jak o ní hovoří Gardner (1999) a jak je s jeho teorií nakládáno v programu Začít spolu. V něm je teorie mnohačetné inteligence využívána ke zřizování herních koutů (center aktivit) a dále využívána jako „možné cesty“ rozvoje dítěte, tedy prostřednictvím různých činností souvisejících s jednotlivými typy inteligence.) Kromě pedagogické činnosti jí působilo problémy také plánování. Vzpomíná, že na předešlém pracovišti pracovali s tzv. motivačním tématem. Např. „počítali jsme čarodějnice, lítali na košťatech jako čarodějnice…, nepracovalo se s kompetencemi, s cíli, všichni dělali všechno: teď si pojďte udělat čarodějnice, teď si jdeme zazpívat o čarodějnicích… K jednotlivým vzdělávacím oblastem (pozn.: tedy bez jejich propojování, jak požaduje RVP PV) se plánovaly činnosti vždycky s několika úkoly. Nevěděla jsem, co je kompetence, cíle, jak to spolu souvisí“. K porozumění v oblasti plánování jí pomohla pedagogická rada (6. 11. 2018). V současné době již problémy s plánováním nemá.
Za přínosné pro svůj profesní rozvoj označila, kromě sdílení na pedagogických radách, hospitace. Po první hospitaci, kterou u ní provedla vedoucí učitelka, jí byl doporučen 40hodinový kurz „Individualizace předškolního vzdělávání“. Tento kurz byl pro ni velmi přínosný, protože jí pomohl porozumět, co je smyslem individualizace. Jak sama uvádí: „Začala jsem to uchopovat teoreticky, protože nejdřív musí člověk pochopit, proč to dělá.“ Na kurzu nejvíc oceňovala, že kromě teoretické části byla jeho součástí praxe v mateřské škole. Účastnice kurzu měly možnost hospitovat v mateřské škole v Brně a „vidět, že to jde“. Přínosem pro sledovanou učitelku byla také povinnost vyzkoušet si některé aktivity (např. organizaci kooperativních činností a komunikaci s rodiči nad portfoliem dítěte). Tyto aktivity pak musela prezentovat na závěrečném semináři kurzu. Pozitivně hodnotila také možnost výměny zkušeností při skupinových činnostech v rámci tohoto kurzu. „Vědomí toho, že i ostatní se potýkají s nějakými potížemi, pro mě byla uklidňující.“
Některé kurzy si vybírá sama. Např. při vylosování tématu „aktivní učení“ (losování z mentorských karet na pedagogické radě v srpnu 2018) si vybrala z nabídky seminářů na školní rok 2018/2019 seminář „Metody aktivního učení“.
Největší přínosy jí však přinesla práce na portfoliu a s portfoliem („osobní rozvoj hodně startuje právě portfolio“). Zpočátku návrh vedoucí učitelky na založení portfolia odmítla, stejně jako její kolegyně. Vzhledem ke zrušení Kariérního řádu učitelů považovaly učitelky portfolio za zbytečné. Přesto si vybraná učitelka prohlédla portfolio vedoucí učitelky a rozhodla se založit si portfolio také. Podle jejích slov však strukturuje portfolio odlišně od portfolia vedoucí učitelky: „Tady mám takovou oblast, kam si chci dávat fotodokumentaci té realizace plánu, a pak si to zhodnotím, porovnám ty fotografie…“. Její struktura spočívá ve třech hlavních okruzích profesních činností učitelky MŠ, které považuje za nejdůležitější, a těmi jsou plánování, realizace a hodnocení.
Z rozhovoru vyplynulo, že je na svoje portfolio velmi pyšná a těší se na další práci s ním, neboť jí přináší nové nápady. Je si vědoma, že jí portfolio ukazuje nejen to, co se jí daří, ale také naznačuje, co ve své práci změnit a jak ještě více zefektivnit práci s dětmi. Přiznává, že stereotypy přináší „nudu“, kdežto nové nápady jsou „hnacím motorem“, motivujícím člověka k vyšším výkonům.
K uvědomění si silných a slabých stránek v profesních dovednostech pomáhá sledované učitelce nástroj Rámec profesních kvalit učitele mateřské školy. Jak sama uvádí, zaměřuje se podle grafu spíše na rozvoj slabých stránek. Dobře si však uvědomuje také své silné stránky. Např. v oblasti Plánování si je vybraná učitelka vědoma toho, že její silnou stránkou je naplnění indikátoru „při plánování vychází z reflexe průběhu a výsledků předchozího vzdělávání“ (příloha č. 5).
Oblast, na kterou je podle svých slov pyšná, je diagnostika: „Co se týká oblasti diagnostiky, tam se cítím jistá, protože opravdu si myslím, že kvalitně dokážeme nasbírat na to dítě různými způsoby informace, že dokážeme udělat kvalitní diagnostiku. Líbí se mi, že máme zpětnou vazbu. Jezdí k nám psycholožka a teď přijede zase. Pracuje s dětmi a potom spolu konzultujeme. Její posudek na dítě a můj je ve shodě. Jsem potom taková klidnější, když rodičům něco říkám. Teď jsme měli schůzky s rodiči, kde jsme je seznamovali s diagnostikou školní zralosti. Takže se fakt těším, až zase přijede psycholožka a výsledky naší diagnostiky spolu probereme. Je to pro mě změna, protože na předchozí školce spolupráce s psycholožkou nebyla.“
Portfolio společně se seminářem „Metody aktivního učení“ byly také impulzem k poznání, že prožitkové učení nerealizuje zcela v souladu s jeho znaky. „Když jsem si dělala portfolio, tak jsem zjistila, že když jsem si chtěla dát fotodokumentaci prožitkového učení, že ho bylo málo. Spoustu vzdělávání, činností se dá dělat prožitkem. Pro mě bylo jednodušší připravit to ve třídě, říct jim to, ukázat…“
Na příkladu této učitelky můžeme sledovat, že sebehodnocení prostřednictvím evaluačního nástroje Rámec profesních kvalit učitele mateřské školy nestačí. Oblasti, které jsou v tomto nástroji hodnoceny, je potřeba ještě dokladovat/argumentovat, např. prostřednictvím videonahrávek či fotografií. Jen tak lze dosáhnout větší objektivity v hodnocení vlastní práce. Nejde o pouhé formální hodnocení postavené na domněnce, zda uvedené dovednosti zvládám, či ne. Toto objektivnější hodnocení vlastní profesionality pomáhá k lepšímu uvědomění si svých silných a slabých stránek a následnému plánování změn.