Doporučení pro podporu cílené spolupráce pedagogických pracovníků školy

• Zformulujte vizi školy v otázce rovnosti příležitostí a podpory žáků při vzdělávání s ohledem na konkrétní podmínky školy a prostředí, ve kterém se nachází (např. rozdíly v sociálním zázemí žáků, podíl žáků s potřebou podpory aj.), a směřujte k tomu, aby byla v rámci školního kolektivu sdílená.
• Citlivě prezentujte vizi v prostředí školy i navenek – dávejte ji najevo ve výzdobě školy (např. portréty a práce všech žáků), při vhodných příležitostech se k ní hlaste v sítích škol, na webu školy, na učitelských konferencích, při komunikaci s rodiči a s dalšími představiteli komunity. Dbejte na přiměřenost, věrohodnost a autenticitu prezentace.
• Při komunikaci s pedagogy se při vhodných příležitostech hlaste k hodnotám sociální spravedlivosti, inkluze a podpory žáků v klíčových konceptech (např. vysoká, ale realistická očekávání, individualizace ve výuce, vrstevnické a kooperativní učení, formativní hodnocení).
• Odlišujte ideál (kam směřujeme) od popisu stavu (kde prozatím jsme). Pro zmapování aktuálního stavu využívejte pozorování a rozhovory s pedagogy (všímejte si, jak zdůvodňují studijní neúspěchy či rizikové chování žáků, vztahové problémy ve třídě apod.). Systematičtější mapování situace umožňují evaluační nástroje a metodiky pro hodnocení inkluzivního přístupu školy.
• Směřování k ideálnímu stavu podporujte konkrétními zkušenostmi z praxe vlastní školy, jiných škol v obdobných podmínkách u nás či v zahraničí (videa, popisy inspirativní praxe, hospitace, sdílení zkušeností s jinými školami). K čerpání a sdílení inspirativních zkušeností využívejte nabídku kurzů v systému DVPP a podporu z dotačních titulů (např. Šablon).
• Podporujte budování proinkluzivních postojů tím, že pedagogům pomůžete překonávat obtíže s realizací inkluzivního vzdělávání v jejich třídě (obtíže s žáky, kteří narušují výuku, nedosahují vzdělávacího pokroku, mají problémy se socializací). Umožněte otevřenou komunikaci o problémech, zajistěte včasnou pomoc (prostřednictvím mentorské činnosti, supervize, vzdělávání v systému DVPP aj.).
• Plán postupu přizpůsobte personálním podmínkám školy (např. tomu, zda „nositelem“ vize je jen vedení školy, skupina učitelů nebo většina pedagogického sboru). Buďte si vědomi svých vlastních přesvědčení vztahujících se k rovnosti příležitostí a podpoře žáků při vzdělávání a důsledků, které tato přesvědčení mají na činnost školy.
• Vytvářejte příležitosti k opakovaným diskusím a reflexím přesvědčení pedagogických pracovníků (včetně asistentů pedagoga aj.), např. při řešení jednotlivých případů ze školního života. Dbejte na to, aby diskuse byly maximálně otevřené k odlišným názorům. Snažte se zabránit tomu, aby se pracovníci školy báli vyjádřit vlastní názor, neboť to vylučuje práci na změně jejich přesvědčení. V případě potřeby využijte možnosti facilitace diskuse přizvanými externími odborníky.
• Projevujte trpělivost, protože přesvědčení a hodnoty se mění zvolna.

• Nastavte jednotné postupy k individuální podpoře žáků při vzdělávání v rámci školy (rozvoj žáků s nadáním, shodný přístup k žákům s potřebou podpůrných opatření 1. stupně apod.).
• Podle podmínek a organizačních možností školy podporujte průběžná společná setkávání pedagogů jako příležitosti ke sdílení zkušeností se vzděláváním žáků s potřebou podpůrných opatření (například vytvářejte prostor pro pravidelnou společnou přípravu ve sborovně, častá tematická i neformální setkání apod.), podporujte vzájemnou komunikaci a spolupráci pedagogických pracovníků různých součástí školy tvořící jeden právní subjekt, případně různých pracovních pozic (např. učitelé, učitelé odborného výcviku, učitelé uměleckých předmětů, trenéři, asistenti pedagoga).
• Prostřednictvím vzájemného informování pedagogů usilujte o koordinaci a sladění přístupu k rizikovým žákům (žáci se SVP, s odlišným mateřským jazykem, s rizikem školního neúspěchu) a také o to, aby každý žák měl možnost dojít ocenění a zažít úspěch (například žák s horším prospěchem v naukových předmětech může získat uznání za své sportovní výkony).
• Zaveďte systém vzájemných hospitací pedagogů se zaměřením na efektivní vzdělávání žáků se SVP, s rizikem školního neúspěchu a žáků nadaných, veďte pedagogy k vyhodnocování vzájemných hospitací dle stanovených pravidel, k vzájemnému obohacování a inspirování.
• Snažte se vytvářet podmínky pro realizaci týmové či tandemové výuky (např. méně zkušený učitel se zkušenějším kolegou) a jejím prostřednictvím prohlubujte vzájemnou spolupráci a sdílení zkušeností s prací s žáky s potřebou podpůrných opatření.
• Motivujte pedagogy, aby se nebáli přiznat nezdar nebo potíže při práci s žáky s potřebou podpůrných opatření, byli připraveni požádat o pomoc a podávat si pomocnou ruku.
• Vhodně kompenzujte zvýšené pracovní nároky na pedagogy pracující se žáky s vyšší potřebou podpory (spravedlivým rozložením dalších úkolů a povinností mezi členy pedagogického sboru, úpravami rozvrhu, využitím mimotarifního finančního ohodnocení, nabídkou vzdělávacích či relaxačních aktivit, průběžným oceňováním dobré práce v pracovním kolektivu, povzbuzením apod.).

• Nastavte pravidla pro účinnou komunikaci a spolupráci v oblasti poradenských služeb.
• Zajišťujte kontinuální tok informací mezi vedením, školním poradenským pracovištěm (ŠPP) a ostatními pedagogickými pracovníky školy.
• Podporujte další vzdělávání pedagogů v oblasti poradenských služeb, zajišťujte přenos informací a vyhodnocujte přínos absolvovaných vzdělávacích akcí.
• Ve spolupráci se ŠPP pravidelně systematicky sledujte a vyhodnocujte naplňování doporučení školských poradenských zařízení (ŠPZ).
• Vytvářejte vhodné podmínky pro práci členů ŠPP, podporujte jejich týmovou spolupráci v rámci ŠPP a spolupráci ŠPP s ostatními pedagogy školy; dohlížejte na to, aby:
  • pracovníci ŠPP měli rozděleny své kompetence, jejich činnost a spolupráce byla provázána, jednotlivá zjištění konzultovali na pravidelných schůzkách týmu;
  • na pracovníky ŠPP se mohli dle potřeby obracet žáci, učitelé i rodiče;
  • pracovníci ŠPP podporovali ostatní pedagogické pracovníky v průběžné pedagogické diagnostice vzdělávacích potřeb žáků, spolupracovali s nimi při plánování podpůrných opatření a vyhodnocování jejich efektivity;
  • pracovníci ŠPP ve spolupráci s ostatními pedagogy a vedením školy pravidelně vyhodnocovali výsledky žáků nadaných, žáků ohrožených školním neúspěchem a žáků s potřebou podpůrných opatření (včetně dosahování cílů stanovených v rámci IVP a PLPP); na střední odborné škole mějte nastavený systém minimalizace předčasných odchodů ze vzdělávání (např. nabídkou interních mezioborových přestupů);
  • pracovníci ŠPP odborně a konstruktivně řešili případné konflikty mezi žáky, žáky a učiteli a problémy žáků vzniklé v průběhu vzdělávání.

• Nastavte pravidla pro účinnou spolupráci asistentů pedagoga a učitelů:
  • Zajistěte vymezení kompetencí asistenta pedagoga a učitele a v průběhu vzdělávacího procesu ho optimalizujte dle aktuálních potřeb.
  • Vyhraďte dostatek času pro společné přípravy učitele, asistenta pedagoga, popř. ve spolupráci s členy ŠPP (například vhodným rozvržením rozsahu přímé a nepřímé pedagogické činnosti v rámci zákonného rámce, využitím všech možností navýšení finančních prostředků – např. zřizovatel, krajský úřad).
  • Zajistěte, aby role asistenta pedagoga byla pro všechny pracovníky školy srozumitelná – tzn. asistent pedagoga pomáhá při organizaci a realizaci vzdělávání, podporuje samostatnost a aktivní zapojení žáka do činností probíhajících ve škole a pracuje pod vedením učitele se žákem či ostatními žáky ve třídě tak, aby učitel získal více prostoru pro individuální pedagogickou práci s žáky se SVP či žáky nadanými.
• Ve spolupráci s ŠPP a učiteli poskytujte asistentům pedagoga metodické vedení, umožňujte asistentům pedagoga účastnit se dalšího vzdělávání a metodické podpory zajišťované externími subjekty (např. školskými poradenskými zařízeními).  
• Účelně využívejte další zdroje pro zajištění asistentů i v dalších součástech školy (školní družina).
• Zajistěte, aby se asistenti pedagoga účastnili pedagogických rad a dle potřeby měli možnost se účastnit jednání předmětových komisí.

TANNENBERGEROVÁ, Monika, SVOBODA, Zdeněk, ZILCHER, Ladislav, SMOLÍK, Arnošt. Autoevaluace školy v oblasti inkluze. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2015. http://inkluze.ujep.cz/files/autoevaluacni-nastroj.pdf

TANNENBERGEROVÁ, Monika. Průvodce školní inkluzí aneb Jak vypadá kvalitní základní škola současnosti? Praha: Wolters Kluwer, 2016.

SVOBODA, Zdeněk, ŘÍČAN, Jaroslav, MORVAYOVÁ, Petra, ZILCHER, Ladislav. Metodika tvorby strategického plánu pro vytváření inkluzivního prostředí školy. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2015. http://inkluze.ujep.cz/files/metodika_tvorby_strategickeho_planu_pro_vytvareni_inkluzivniho_prostredi_skoly.pdf

ADAMUS, Petr. Metodika hodnocení kvality inkluzivní školy. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2015. https://www.slu.cz/fvp/cz/file/cul/11837ea1-5116-4c83-8234-45c7af8dbc60

LUKAS, Josef. Připravenost školy k inkluzivnímu vzdělávání. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2012. http://www.nuv.cz/ae/manualy-evaluacnich-nastroju

MRÁZKOVÁ, Jana, KUCHARSKÁ, Anna a kol. Spolupráce školního speciálního pedagoga a asistenta pedagoga ve školách zapojených v projektu RAMPS-VIP III. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2014. http://www.nuv.cz/t/zp

Jarkovská, Lucie, Lišková, Kateřina, Obrovská, Jana, Souralová, Adéla. Etnická rozmanitost ve škole: Stejnost v různosti. Praha: Portál, 2015.