Náměty a inspirace > Příklady inspirativní praxe > Jak efektivně připravit a realizovat konzultace rodič – žák – učitel?

Jak efektivně připravit a realizovat konzultace rodič – žák – učitel?

Základní škola a mateřská škola ANGEL v Praze 12 je velká sídlištní škola s rozšířeným vyučováním jazyků, centrum kolegiální podpory programu Začít spolu. Jedná se o školu fakultní, komunitní a školu podporující zdravý životní styl.

Škola má jasně nastavená efektivní pravidla a mechanismy k organizování vlastní činnosti školy (školní řád a další vnitřní předpisy), a to v souladu s právními předpisy a koncepcí a strategií rozvoje školy. Zaměříme se zejména na konzultace rodič – žák – učitel, které doplňují třídní schůzky.

Příklad inspirativní praxe představuje strategie a postupy, jak konzultace rodič – žák – učitel co nejlépe zvládnout. Současně mapuje pohledy učitelů, rodičů a žáků na toto téma. Stěžejní část textu představuje, jak jsou konzultace koordinovány v rámci vzájemné kolegiální podpory tak, aby na ně byli připraveni také začínající pedagogové a konzultace byly v rámci školy kvalitativně sjednocené.

Přílohy názorně dokumentují průběh konzultace rodič – žák – učitel. Čtenář si na základě doslovného přepisu konzultace a fotografií může vytvořit konkrétní představu o jejím průběhu včetně materiálů, které jsou poskytovány rodičům a žákům před konzultacemi, během nich i po nich. Další přílohy ilustrují systém vzájemné kolegiální podpory na škole, který pomáhá zajistit efektivitu a kvalitu konzultací i u začínajících a nově příchozích učitelek a učitelů.

V našem příkladu inspirativní praxe se budeme soustředit zejména na vytváření podmínek pro konstruktivní komunikaci učitelů na 1. stupni s rodiči. Na vybrané základní škole uplatňují učitelé/učitelky na 1. stupni principy programu Začít spolu. Jeden z důležitých principů tohoto programu se zaměřuje právě na rozvoj a budování konstruktivní komunikace zákonných zástupců žáků a jejich zapojení do procesu vzdělávání. Budeme se věnovat zejména konzultacím rodič – žák – učitel (dále také R – Ž – U), které doplňují třídní schůzky.

Konzultace představují časově náročnou událost, která vyžaduje od učitelů mnoho úsilí. V rámci konzultací dochází k diskusi o chování a pokroku žáků, ale také k plánování dlouhodobých i krátkodobých cílů. Na plánování se podílejí všichni společně. Je to příležitost pro žáka, kdy se může společně s učitelem i rodiči poradit, jak zlepšit své výsledky. S jejich pomocí si stanoví cíl a jednotlivé kroky, kterými k cíli dojde. Pro podporu dosažení cíle mohou společně žák s rodičem a učitelem sepsat žákovskou smlouvu, dohodu.

Chceme představit strategie a postupy, jak konzultace co nejlépe zvládnout. Představíme, jak jsou konzultace koordinovány v rámci vzájemné kolegiální podpory tak, aby na ně byli připraveni také začínající pedagogové a konzultace byly kvalitativně sjednocené. Současně se pokusíme zmapovat pohledy učitelů, rodičů a žáků na toto téma. Následně představíme, jak tento prvek vytváří prostor pro participaci rodičů a motivuje je k intenzivní spolupráci se školou.

Vzájemná spolupráce školy a rodičů je velmi důležitým faktorem, který ovlivňuje vzdělávání na ZŠ a MŠ ANGEL už od roku 1996. Standard pro spolupráci s rodinou a komunitou je pro pedagogickou a koncepční práci velmi náročný a zahrnuje celou šíři aktivit, které se běžně považují za „nadstandardní“. Standard Začít spolu zahrnuje všechny stupně zapojení rodiny do života školy včetně asistence a výuky ve třídách. Škola podněcuje rodiče k tomu, aby do vzdělávání přinášeli vlastní podněty, projekty, zejména takové, které školu propojí s komunitou a reálným životem (příloha č. 1).

Takto iniciované projekty pak probíhají převážně v režii rodičů, a to jak v době vyučování, tak i v jejich volném čase. Různé formy spolupráce pedagogů s rodičovskou veřejností (spolky Angel, BOSA) umožňují rychlý přenos podnětů i okamžitou zpětnou vazbu, vytvářejí dostatečný prostor pro zapojení rodičů do života školy.

Jednou z předností programu ZŠ a MŠ ANGEL je skutečnost, že za „normu“ považuje, kromě zapojení rodičů jako dobrovolníků do činnosti školy, také aktivní účast v rozhodování o záležitostech školy a spolupráci s místní komunitou.

Škola má však velké množství pedagogů a 19 % z nich jsou začínající učitelé (stav k 31. 3. 2021). Velkou výhodou se proto v poslední době stal projekt „Učíme se spolu“ (2016–2020), který byl zaštítěn organizací Step by Step ČR. Tento projekt byl zaměřený na systematickou podporu spolupráce učitelů ve školách. Díky financím umožnil vytvořit na škole roli interní mentorky, která má snížený úvazek o 4 hodiny týdně. Učitelé tak mohou využívat nabídku otevřených ukázkových hodin, individuální a vzájemné náslechy s reflexí, párovou výuku atd. Mimo nabídku spolupráce s mentorkou probíhá na škole kolegiální podpora formou spolupráce začínajícího učitele s jeho uvádějícím učitelem a činnost metodických týmů, které se pravidelně (ideálně každou středu, nejméně 1x za měsíc) scházejí ke společnému plánování, koordinaci a řešení aktuálních úkolů. Právě začínajícím kolegům je poskytována podpora zkušenějších kolegů a zejména interní mentorky, která se v tomto roce soustředila, na základě analýzy potřeb začínajících učitelů, právě na oblast spolupráce s rodinou. Jedním z aktuálních úkolů se také ukázala nutnost (potřeba) revidovat efektivitu konzultací rodič – žák – učitel, protože nově příchozí (často začínající) učitelky neměly s takovouto formou spolupráce s rodiči žádnou zkušenost. Považujeme za užitečné představit strategie a postupy konzultací R – Ž – U, protože se domníváme, že je to forma spolupráce, která může inspirovat nejen začínající učitele v rámci této školy, ale i jiné učitele, kteří hledají inspiraci pro zkvalitnění spolupráce s rodiči.

Cílem našeho příkladu inspirativní praxe je podrobněji přiblížit konzultace rodič – žák – učitel v širším kontextu a poukázat na jejich potenciál zejména z hlediska konstruktivní komunikace všech aktérů (vedení, pedagogové a rodiče) a jejich participace na chodu školy. Jedná se o mimořádnou vzdělávací příležitost, která skrze poskytování zpětné vazby, a to přímo ze tří stran současně, pomáhá vést žáka k osobnímu rozvoji a zlepšování jeho procesu učení. Cílem konzultací je seznámit rodiče s pokroky dítěte a společně pak naplánovat další postup v učení dítěte. Škola tak vytváří aktivní prostor spolupráce s rodiči na hodnocení žáků. Sdílení vzájemných postřehů týkajících se potřeb žáků a jejich pokroků pomáhá oběma stranám, a to jak učiteli, tak i rodičům, zařídit takové podmínky školního prostředí, které by byly pro žáka vyhovující. V rámci konstruktivní komunikace může pak učitel porovnat informace získané od rodičů a najít tak cesty, jak směrovat dítě k individuálním cílům a jejich naplňování, nebo řešit kupříkladu potíže vzniklé ve škole. Konzultace jsou pozitivně hodnoceny jednotlivými aktéry školní komunity (rodiči, žáky, učiteli, školní inspekcí). Inspekční zpráva z roku 2019 (Dostupná v Registru inspekčních zpráv na www.csicr.cz.) popisuje tuto událost následovně: „Vzájemné návštěvy dětí i žáků, možnost docházky do přípravné třídy, společné aktivity, přednášky a konzultace pro rodiče dětí přispívají k budování vzájemné důvěry a spolupráce.“

Výzvou pro učitele je však nepochybně naplánování obsahu konzultací s co největším edukačním přínosem pro žáka a jeho osobní rozvoj v reflexi pokroků a stanovování dalších učebních cílů. Z toho důvodu je také nutné, aby byli všichni pedagogové sladěni a profesně vybaveni na tuto edukační výzvu. ZŠ ANGEL má nastavený mechanismus přenosu podnětů a tento mechanismus se snaží komunikovat jak pedagogům, tak i rodičům.

Konzultace rodič – žák – učitel jsou zakotveny ve školním řádě a formalizovány v kurikulárních dokumentech základní školy ANGEL.
Začínající učitelé získávají pro vedení konzultací podporu od interní mentorky a od zkušenějších kolegů v rámci pravidelných metodických seminářů a opírají se o standardy programu Začít spolu.
Konzultace jsou pozitivně hodnoceny jednotlivými aktéry školní komunity.

Konzultace rodič – žák – učitel mají na ZŠ ANGEL dlouhou tradici a představují příklad inspirativní praxe nejen pro studenty učitelství, ale také pro ostatní školy, které se zamýšlejí nad zlepšením a prohloubením spolupráce s rodiči žáků. V následujícím textu se zaměříme na podobu a účel konzultací, zmíníme také, jak škola k tomuto stavu dospěla a s jakými úskalími se potýkala, případně i v současné době potýká. Nabídneme pohled z různých perspektiv: učitelů, rodičů i žáků a představíme vzájemnou kolegiální podporu, která umožnila začínajícím učitelům a učitelkám efektivní přípravu na tento typ spolupráce rodiny a školy.

Tradice konzultací se vyvíjí od roku 1996, kdy škola začala realizovat program Začít spolu. Počátky konzultací byly provázeny hledáním vhodné a efektivní formy. Vedení školy vynakládalo velké úsilí na vyjasňování důvodů, proč vlastně škola konzultace rodič – žák – učitel pořádá, ačkoliv jsou pro učitele náročné z hlediska časového, ale i z hlediska práce vynaložené na jejich přípravu a vedení. Jako jeden z hlavních důvodů rodičům i učitelům vedení uvádělo, že žáci díky konzultacím R – Ž – U získávají větší pocit zodpovědnosti za své vzdělání a posun, jelikož jsou přizváni do diskuze o nich samotných.

Konzultace jsou na této škole vnímány jako individuální forma třídních schůzek, kde je v centru pozornosti žák: jeho pokrok, ocenění, prostor pro sebehodnocení i hodnocení. Vedení ZŠ a MŠ ANGEL je přesvědčeno, že přímá a vzájemná komunikace učitele, rodiče a žáka je často nejefektivnější forma spolupráce, která mnohdy zabraňuje zbytečným nedorozuměním a posiluje postavení žáka v procesu vzdělávání.

Třídní schůzka je časem, kdy rodiče komunikují nejen s učitelem, ale i mezi sebou navzájem. Jedná se tedy o setkání, jehož stěžejními body programu jsou organizační záležitosti. To znamená, že na hromadných třídních schůzkách je rodičům vysvětlováno, jak učitel/ka komunikuje s jejich dítětem, jak probíhá hodnocení, jak učitel/ka pracuje s třídou s individuálním přístupem ke každému žákovi, v čem je pro děti užitečná účast asistenta/asistentky při výuce, jakým způsobem se mohou děti i rodiče podílet na plánování, realizaci i reflexi procesu učení. Učitel/ka na třídních schůzkách nabízí rozličné možnosti zapojení rodičů do chodu třídy, školy nebo akcí. Dále jsou třídní schůzky místem k výměně názorů a zkušeností, k diskuzím o třídních akcích a provozních záležitostech.

Konzultace rodič – žák – učitel s sebou přináší ale i řadu výzev nejen pro učitele. Pro rodiče, kteří nejsou zvyklí dítě zahrnovat do rozhodování o něm samotném, je to nová a často velmi náročná zkušenost. Rodiče také bývají zaskočeni nutností se před dítětem i učitelem vyjadřovat otevřeně. Učitel, kromě výše zmíněných výzev, musí umět čelit případnému pokušení vystupovat v nadřazené roli směrem k rodiči a žákovi.

Během konzultací si všechny zúčastněné strany navzájem sdělují informace o tom, jak žák postupuje ve svém vývoji a jak se chová. Dále zúčastnění diskutují o tom, jak dítě pokročilo, na co se zaměří dál a jak toho dosáhne (v dlouhodobém i krátkodobém horizontu). Sdílení informací pomáhá jak rodičům, tak učiteli k zajišťování podmínek pro optimální rozvíjení dítěte ve školní oblasti. Konzultace rodič – žák – učitel jsou také místem pro získání odborných doporučení.

Konzultace je příležitostí pro žáka, kdy se může s učitelem a rodiči poradit, jak zlepšit své výsledky. Velký prostor je věnován rozvoji kompetence sociální a personální, protože žák téměř vždy hodnotí, jak se chová ve třídě, jak dokáže pracovat ve skupině, zda dokáže spolupracovat, zapojit se, vypracovat dílčí úkol, jestli mu při tom něco činí potíže. Konzultace je prostorem k sebehodnocení. Žáci se učí mluvit o svém chování, chování ke spolužákům. Učí se hodnotit svůj pracovní výkon ve škole, domácí přípravu – zda je dostačující, účinná. Dalšími přínosy pro žáka je, že vidí vzájemnou komunikaci učitele a rodiče, kteří se domlouvají na jeho podpoře, pomoci.

Konzultace ve složení rodič – žák – učitel probíhají 2x ročně. Trvají obvykle 20–30 minut. Rodiče jsou informováni o konání konzultací přes žákovskou knížku a poté pozváni e-mailem k výběru termínu, který je vyhovující pro ně i pro žáka. Učitel/ky na ZŠ ANGEL obvykle využívají prostředí Google, připraví tabulku v Google Dokumenty s daty a časy, poté ji sdílí s rodiči, tam se rodiče s žákem zapíší. V příloze vidíme ukázku přihlašovacího formuláře (příloha č. 2).

Z pohledu učitelů na ZŠ ANGEL jsou konzultace možností, jak individuálně mluvit s žákem a rodiči v úzkém kruhu. Vyhovuje jim, že jsou pravidelné (2x ročně), je možné tak sledovat vývoj a pokroky každého žáka. Na začátku konzultace žák obvykle předkládá své portfolio, vybírá práce, které považuje za důležité. Rodič se seznamuje s prací, kterou dítě odvedlo, je to i motivační situace pro rozproudění komunikace. Následně mluví učitel o tom, jak dítě ve škole prospívá, jakých pokroků dosáhlo. Rodič komentuje pohled z domova, může zmínit i potíže nebo naopak pokroky, kterých si doma všiml. Někdy je obtížné dodržet čas dvaceti minut, proto je vhodné nechávat si mezi jednotlivými konzultacemi menší časovou rezervu. I tak je dobré konzultaci časově strukturovat tak, aby se zbytečně neztrácel čas a došlo na všechna důležitá témata.

Pro konkrétní představu přinášíme ukázku z konzultace rodič – žák – učitel, jedná se o doslovný přepis průběhu konzultace a o první setkání s rodičem a žákem po ukončení nouzového stavu. Z tohoto důvodu byla také konzultace uskutečněna ve venkovních prostorách. Ukázka zachycuje aktuální situaci a lehce se tedy odlišuje od podoby, která je standardní (příloha č. 3).

Konzultaci považuje interní mentorka i zkušení učitelé na ZŠ a MŠ ANGEL za dobrý způsob zhodnocení dosavadní práce a úsilí všech – žáka, rodiče a učitele. Je to příležitost shrnout, co v této spolupráci funguje dobře, jak na tom dál pracovat, a na co je potřeba se zaměřit v dalším období. Lze také pozorovat, jaký posun učinil žák v komunikaci s dospělými od předešlých konzultací.

Učitelky zmínily jako jednu z hlavních výhod také individuální přístup ke každé rodině: „Velkou předností konzultací je určitě individualizace. Nějaké hlubší poznání té rodiny, nastavení dalších cílů, takže všechno se to odvíjí od té individualizace, to jsou výhody. Určitě se vyplatí, že máme na sebe více času a nemusím řešit nějaké potíže a pochvaly před ostatními rodiči. Je skvělé, že tam není jen ten rodič, ale i to dítě a můžeme si to vyříkat všichni najednou. Když je potřeba, tak můžeme vyřešit kázeňské problémy, pomůžeme dětem se lépe orientovat i v učivu. Rodiče jsou ‚nuceni‘ se o vzdělávací proces a vzdělávání jako takové víc zajímat a spolurozhodovat.“ Z odpovědi této zkušené učitelky je patrné, že si uvědomuje i potenciál konzultací právě v oblasti spolurozhodování a zodpovědnosti rodičů za vzdělávací proces svého dítěte.

Učitelky viděly další přínos i v tom, že přímo vidí, jak si jejich žák v učivu vede a jak dítě hodnotí sebe samo, dále pak možnost řešení problémů se všemi stranami najednou, větší angažovanost rodičů ve vzdělávacím procesu jejich dítěte a možnost si o všem individuálně promluvit. „A rodiče učím, že je to trojúhelník, ve kterém musíme být spokojení všichni tři, jak žáci, rodiče, tak my. A když to nebude fungovat, tak se nebude ani jednomu v té škole líbit. Což si myslím, že je strašně důležité. Že si můžeme vysvětlit a uvědomit, jestli jsou tam nějaké třecí plochy. Konzultace přinášejí větší pocit bezpečí a porozumění do naší školní komunity. Rodiče mě podrží, neřeknou, že to paní učitelka udělala špatně. To si myslím, že ty konzultace jsou vhodné. Rodiče mají děti doma, ale já je tu mám celé dopoledne, neví, jaká jsem, a mají možnost mě poznat i třeba při těch konzultacích.“

Stinnou stránku konzultací vidí interní mentorka i dotazovaní učitelé v časové, ale i psychické náročnosti na ně: „Je to časově strašně náročné, já se snažím během týdne obsáhnout všechny ty konzultace. Někdy jsem až do půl sedmé ve škole, ale pro vybudování si komunity rodičů a bezpečného prostředí ve třídě je to hodně přínosné. Ze začátku mi trvalo hodně dlouho, než jsem si uvědomila, co chci rodičům říct, ta příprava byla hrozně zdlouhavá, teď po těch pěti letech zhruba vím, jak to udělat.“

Dotazovaní rodiče nejčastěji zmiňovali možnost konzultovat prospěch a pokroky žáka individuálně. Z rozhovorů vyplývá, že oceňují tuto intimnější formu sdílení. Během konzultací se cítí bezpečně, vidí možnost v tom, aby posoudili a ocenili pokrok svého dítěte a domluvili se na dalším společném postupu. Jsou zvyklí na to, že se na konzultacích probírají úspěchy a pokroky žáků, pozitivně hodnotí samostatnost dětí a často jsou překvapeni, že žáci jsou schopni vyhodnotit silné i slabé stránky. Na rozdíl od běžných rodičovských schůzek je zachována důvěrná atmosféra a informace, které na konzultacích dostávají, zůstávají v úzkém kruhu. Pokud mají rodiče porovnání i se školou, kde konzultace neprobíhaly, cení si toho, že si učitel vyhradí čas na individuální setkání, mohou se dopředu objednat na termín, který jim vyhovuje a mohou probrat i témata, která se školou zdánlivě nesouvisí, ale týkají se dítěte: „Vzhledem k tomu, že mám porovnání i s klasickou základkou, tak rozdíly vnímám velmi markantně. Za výhody považuji možnost volby času, který mi vyhovuje. Konzultace je vždy dynamická, nedochází k prodlevám a ztrátě času, případně učitel nebrouzdá do jiných témat, která mohou vznést jiní rodiče. Líbí se mi, že má syn možnost se konzultace účastnit aktivně, v čemž je i podporován. Konzultační hodiny vnímám jako bezpečný prostor pro dítě, kdy se může vyjádřit k čemukoliv, byť to může být úplná maličkost či zdánlivě to ani s výukou nesouvisí. Vzhledem k tomu, že čas je plně věnován jednomu dítěti, je dostatečný prostor si prohlédnout pracovní materiály, výtvory, prakticky neomezeně se ptát na to, co člověka v tu chvíli napadne, zajímá.“

Na základě skupinového rozhovoru s žáky a z jejich autentických výstupů (příloha č. 4) vyplynulo, že většina žáků hodnotí konzultace jako „povídání“, většina považuje schůzky za prospěšné a pozitivní, někdo má trému nebo je nervózní. Žáci oceňují možnost konzultací, u kterých jsou účastni oni sami, rodič a učitel. Mají pocit, že se mluví o nich s nimi. Líbí se jim také, že mají učitelku pouze „sami pro sebe“. Pokud mají děti zkušenost s jinými typy třídních schůzek (z tradičně vedených škol), dávají přednost konzultacím. Jako důvod uvádějí, že se s nimi mluví, ostatní se zajímají o jejich názor, jde o bezpečné a intimní prostředí a informace se nedostanou ven: „Tady je to víc příjemný a je to zábavnější, než když tam jsou všichni lidi a nemůžeš třeba říct něco, co chceš jenom říct tomu učiteli, ale musíš to říct před všema, co nechceš třeba, aby věděli, ale tady třeba na konzultacích můžeš, a je to mnohem lepší. A příjemnější.“

Ačkoli mají konzultace na ZŠ ANGEL dlouhou tradici, jsou pozitivně hodnoceny učiteli, rodiči i žáky a mnoho zkušených učitelů je již pokládá za naprostou samozřejmost, přesto je potřeba, aby se jejich význam a smysl neustále reflektoval a případně i revidoval.

Na metodickém setkání v přípravném týdnu se totiž ukázalo, že se organizace konzultací obávají začínající učitelé (nově příchozí na ZŠ ANGEL) a není jim jasné, jak takovou událost organizačně uchopit.

Bylo nutné si nově uvědomit, proč konzultace ZŠ ANGEL pořádá, jaký mají význam pro žáky, rodiče, učitele. Začínající a nově příchozí učitelky zajímala také forma konzultací, časové rozvržení jednotlivých setkání i rozvržení do celého dne s ohledem na provoz školy, přípravu žáků, obsah konzultace, materiály i adekvátní způsoby – jak o konzultacích nejlépe informovat rodiče. Před konzultacemi rodič – žák – učitel zažívaly začínající učitelky obavy nejen organizačního charakteru, ale i nervozitu z prvního individuálního setkání a strach z toho, zda budou schopné obhájit svoji profesionalitu a získat si důvěru rodičů: „Největší výzvou pro mě bylo předstoupit před rodiče a konzultace vůbec začít, protože oni byli natěšení na mě, jak já vypadám a jak budu mluvit. Ale musíš ty rodiče brát tak, jako že jste spolupracovníci a máte společný cíl. Takže nejhorší bylo vlastně překonat nervozitu a necítit se jako malá školačka. Přesvědčit sama sebe, že jsem člověk na správném místě – a tím pádem mít tu možnost o tom pak také přesvědčit rodiče a získat si jejich důvěru. To byla největší výzva, protože my, mladí učitelé, se potýkáme s tím, že často potkáváme rodiče, kteří jsou minimálně i o 10 let starší, než jsme my. Takže i nějakou autoritu je třeba mít a získat si vážnost u rodičů, aby ty věci, které jim říkám, nebrali na lehkou váhu. Byla to pro mě první příležitost zjistit, jak jsou se mnou rodiče spokojení.“

Trápilo je také to, aby si konzultace dokázaly zorganizovat ve stanoveném čase, který si stanovily (většinou se jednalo o 15–20 minut). Když se totiž přetáhne čas, který byl stanoven na třídní schůzku, tak to není tak velký problém, jako když se paní učitelka nevejde do času stanoveného pro konzultaci. Když se tak stane, posunou se jí všechny další naplánované konzultace R – Ž – U a může tím narušit plány a další aktivity jak svoje, tak i rodičů a žáků. Dále pak promýšlely, co přesně by se na konzultaci mělo odehrávat a s čím je potřeba, aby žáci a rodiče odcházeli domů. V neposlední řadě řešily, kolik prostoru dát jednotlivým stranám, aby měl každý možnost se vyjádřit. Jedna z respondentek v rozhovoru uvedla: „Největší výzvou pro mě bylo vůbec představit si, jak budu organizovat tu konzultaci tak, aby měl prostor i ten žák i ten rodič, protože já jsem ty rodiče do té doby skoro neznala. Takže vést to tak, aby to bylo přínosné a efektivní pro všechny. Neutíkat, nechat mluvit dítě, ale i rodiče.“ Další z učitelek se zamýšlela nad tím, jak formulovat a klást otázky žákům tak, aby jim pomohla v sebehodnocení vlastní práce: „Hrozně jsem si lámala hlavu tím, jak se ptát dětí tak, aby byly schopné hodnotit adekvátně tu svoji práci. Uvědomovala jsem si, že tam mám děti, které jsou introvertní a pro které bude náročné uvažovat nahlas, protože obvykle na všechno potřebují více času.“

Interní mentorka tedy uvažovala nad tím, jak nejlépe začínající kolegyně uvést do tajů spolupráce rodiny a školy tak, aby se začínající kolegyně cítily připravené na tuto profesionální výzvu, se kterou nepočítaly. „Konzultace rodič – žák – učitel jsou specifickou disciplínou, se kterou se musí učitelé na naší škole seznámit a přijmout ji. Jsem připravená před každými konzultacemi R – Ž – U nabídnout pomoc s přípravou a důkladným naplánováním všem kolegyním a kolegům, kteří projeví zájem. Pokaždé hovoříme o cíli konzultací, o jejich obsahu, o časovém rozvržení, o pozvánkách pro rodiče. Snažím se novým kolegyním/kolegům pomoci nachystat se na konzultace tak, aby si byly/byli co nejjistější během této formy spolupráce s rodiči svých žáků.“

I když každá začínající učitelka měla od začátku nástupu na ZŠ ANGEL svého uvádějícího učitele/učitelku, přesto pociťovala interní mentorka potřebu společného sdílení zkušeností, které vyústí v konkrétní metodický materiál – o který se budou moci začínající učitelé opřít. Uvědomovala si, že i z tohoto materiálu budou vycházet uvádějící učitelé, kteří pak už jen doplní své tipy a konkrétní zkušenosti.

Bylo jí zřejmé, že se jedná o koncepční úsilí dlouhodobějšího charakteru, a začala promýšlet cyklus návazných metodických setkání. Na začátku vyvozovala společně se začínajícími kolegyněmi desatero pravidel pro efektivní komunikaci s rodiči, mapovala realizované formy na ZŠ ANGEL. Další setkání pak reagovala na aktuální úkoly, které souvisely s průběhem školního roku – od tvorby pozvánek na konzultace rodič – žák – učitel až po konkrétní náplň konzultací R – Ž – U. Na každém setkání dostávaly začínající učitelky aplikační úkoly, které sdílely ve společném dokumentu a získávaly k nim také připomínky od zkušenějších kolegů. Následně byl sestaven interní „nástěnný manuál“, jehož obsahem bylo:

Desatero obecně platných pravidel pro efektivní komunikaci s rodiči (příloha č. 5).
Myšlenková mapa o realizovaných formách a metodách na ZŠ a MŠ ANGEL (příloha č. 6).
Inspirace z literatury či z jiných zdrojů (příloha č. 7).
Ukázky pozvánky, e-mailu pro rodiče žáků před konzultacemi (příloha č. 8).
Náměty na náplň konzultace – aktivizace žáků i rodičů – fotografie materiálů, pomůcek využitých v minulosti zkušenými kolegyněmi (příloha č. 9).

Před samotnými konzultacemi rodič – žák – učitel se učitelé 1. stupně na ZŠ ANGEL sešli a společně sdíleli své zkušenosti s tímto typem komunikace s rodiči žáků. Zkušenější učitelé seznámili začínající kolegy/kolegyně s obecnými zásadami konzultací R – Ž – U.

Hlavní zásady pro organizaci konzultací rodič – žák – učitel

Připravenost. Během roku by učitel měl shromažďovat materiály o každém žákovi, které dává do jeho portfolia. Před schůzkou s rodiči by měl všechny vypozorované informace a dokumenty projít a připravit si tak oporu pro hodnocení.
Úprava prostředí. Prostředí by mělo být upraveno tak, aby se v něm všichni cítili jako rovnocenní partneři. Dobrým nápadem je sedět u kulatého stolu v prostředí, kde nebudou zúčastnění rušeni, nabídnout drobné občerstvení a psací potřeby.
Strukturování a obsah.

Učitel by se měl snažit o navození příjemné atmosféry.
Učitel by měl říct, co bude cílem a náplní konzultace rodič – žák – učitel. Je dobré se zmínit o tom, čeho žák dosáhl, a nejlépe vše ukázat na jeho výtvorech. Možností je také dát rodičům před konzultací R – Ž – U portfolio na doma k prolistování s přiloženými otázkami k zodpovězení. Pokud jsou nějaké informace vnímány odlišně, je třeba o nich otevřít diskuzi.
Dále učitel může otevřít téma chování žáka a jak podpořit dobré chování. U tohoto tématu je vhodné opět otevřít diskuzi.
Na závěr je dobré společně stanovit a pojmenovat výzvy a cíle pro žáka i to, jakými způsoby budou naplňovány.

Ovšem nejdůležitějším výstupem metodického setkávání k tomuto tématu bylo, že došlo ke společnému sestavení a formulaci hlavních pravidel konzultací odpovídajících filozofii ZŠ ANGEL v aktuálním čase. Tato pravidla (vnitřní standardy kvality) konzultací přijali za své všichni třídní učitelé na 1. stupni a odsouhlasili jejich respektování.

Pravidla konzultací rodič – žák – učitel, ZŠ a MŠ ANGEL

Na konzultace se třídní učitel s dětmi dopředu připraví (cca týden před termínem konzultací). Využije různé formy sebehodnoticích nástrojů, které mapují žákovu práci za uplynulé čtvrtletí. Může vyzvat i rodiče, aby se dopředu na konzultace připravili.

Konzultace R – Ž – U se konají vždy za účasti všech členů. Prostor pro vyjádření mají všichni členové schůzky. Třídní učitel schůzku/diskuzi monitoruje, řídí. Hlídá si, aby rodič nemluvil za žáka, aby nemluvil jen on sám.

Třídní učitel nejlépe již na prvních třídních schůzkách informuje rodiče o formě této schůzky, jejím cíli, kladném záměru.

Třídní učitel včas informuje rodiče o termínu konzultací různou formou (sdílené tabulky, přes e-mail atd.) ve stanoveném termínu určeném školou – standard školy.

Pro konzultace se doporučuje vymezit čas cca 15–20 minut na jedno setkání. Třídní učitel by si měl předem stanovit/odhadnout, kolik času zabere sebehodnocení danému žákovi, jemu samotnému i rodiči. Třídní učitel si sám hlídá stanovený čas (sedí naproti hodinám, má časovač atd.).

Na konzultacích třídní učitel využívá různé formy hodnoticích nástrojů, které má předem s žáky vyplněné a zhodnocené + předkládá dítěti i rodiči důkazy o jeho práci (sešity, pracovní sešity, portfolia, referáty atd.).

Během konzultací se třídní učitel snaží vytvářet příjemnou a důstojnou atmosféru. Začíná vždy pozitivním sdělením.

Po sebehodnocení společně třídní učitel se žákem i za pomoci rodiče pojmenují cestu ke zlepšení / k posunu na vzdělávací cestě žáka. Ve spolupráci s žákem a rodičem formuluje společný cíl žákova rozvoje.
Průběh konzultací se zapisuje do sešitu třídních schůzek. Třídní učitel stručně popíše náplň konzultací a eviduje také docházku rodičů. Pokud by se jednalo o problematičtější konzultace, zapíše do sešitu náplň schůzky + navrhovaná opatření. Třídní učitel vždy zajistí podpis od rodičů.

Tato ukázka inspirativní praxe je výsledkem dlouhodobého a systematického rozvoje školy, která permanentně reviduje a inovuje své postupy. Jedná se o velkou sídlištní pražskou školu, kterou si rodiče často vybírají záměrně, neboť mají zájem o výchovu a vzdělávání dítěte a jsou připraveni se školou spolupracovat. Z tohoto důvodu není možné tento příklad zobecnit a považovat za univerzální, neboť v podmínkách jiné školy by to mohlo fungovat odlišně.

Dalším důležitým faktorem je také skutečnost, že tato škola pracuje podle principů programu Začít spolu, který posiluje nejen spolupráci s rodinou, ale zaměřuje se i na proměnu vztahů mezi učitelem a žákem, podporuje kooperaci a spolupráci, zavádí aktivizující metody a formy práce, využívá formativní hodnocení žáků atd. Je tedy třeba chápat tento příklad v celém kontextu.

Základní škola a mateřská škola ANGEL v Praze 12 (dále ZŠ a MŠ ANGEL) se nachází v klidné a dopravně snadno dostupné lokalitě Modřan, v blízkosti lesoparku Kamýk. Jedná se o veřejnou školu na velkém sídlišti, která využívá celkem pět objektů: budova Hasova (třídy mateřské školy), Mladenovova (přípravná třída, třídy prvního stupně, školní družina), Rakovského (třídy prvního stupně, školní družina) a Angelovova (třídy prvního a druhého stupně, jídelna, tělocvičny, odborné učebny, komunitní centrum a školní družina), kontejnerová budova Angelovova (třídy mateřské školy).

Již na začátku 90. let disponovala škola školním psychologem a profilovala se jako škola otevřená a komunitní. Škola intenzivně spolupracuje s PedF UK v Praze, umožňuje rozmanité praxe studentů, ale také výzkumná šetření. Velká pozornost byla věnována rozvoji jazykového vzdělávání. Škola je zařazena od roku 2007/2008 do sítě bilingvních škol. Bilingvní program zahrnuje oba stupně základního vzdělávání 1. až 9. ročníku.

Škola má dlouhodobě zpracovanou koncepci, jejímž pilířem je program Začít spolu, který je realizován jak na 1. stupni ZŠ, tak i v mateřské škole. Tento program se stal od roku 1996 principem kvalitativních změn. Za jeho největší přínos považují ředitelka, rodiče, ale i učitelé to, že rozvíjí klíčové kompetence žáků. Jde o dovednosti učit se, řešit problémy, komunikovat, spolupracovat, kriticky a občansky myslet. Také inspekční zpráva z roku 2019 oceňuje vliv programu na 1. stupni a pozitivně hodnotí zejména práci v komunitním kruhu, kooperativní výuku a rozvoj gramotností v centrech aktivit. (Inspekční zpráva je dostupná v Registru inspekčních zpráv na www.csicr.cz.)

Jistou výjimečnost nese program Začít spolu také díky tomu, že jeho kvalita je jasně a srozumitelně definovaná prostřednictvím mezinárodních standardů ISSA. Jeden z hlavních principů tohoto programu se explicitně věnuje právě oblasti rodiny a komunity (příloha č. 1).

Jednotlivé indikátory dokladují různorodé dokumenty včetně záznamů z rozhovorů. K dispozici máme doklady z konzultací učitelky 1. stupně, která současně funguje ve škole jako interní mentorka. K těmto dokladům patří: ukázka přihlašovacího formuláře na konzultace rodič – žák – učitel, e-mailová korespondence s rodiči, doslovný přepis konzultace R – Ž – U, interní pravidla pro komunikaci s rodiči, pomůcky a pracovní listy, které byly využity na konzultacích. Dalšími doklady jsou výstupy z rozhovorů s rodiči a učiteli z 1. stupně na ZŠ ANGEL. Za zajímavý doklad, který umožňuje i náhled žáků na téma konzultace, považujeme také práce žáků na téma konzultace R – Ž – U. Přílohy obsahují dále ukázky výstupů z metodických setkání, které mapují odpovědi na otázky začínajících učitelů k tématu spolupráce rodiny a školy s důrazem na konzultace rodič – žák – učitel. V první fázi jsme provedli rozhovor s vedením školy o historii a vývoji konzultací na ZŠ a MŠ Angel.

Dále jsme uskutečnili u interní mentorky pozorování konzultací rodič – žák – učitel a následné hloubkové polostrukturované rozhovory s rodiči žáků, kteří byli ochotni rozhovor poskytnout a souhlasili s audionahrávkou rozhovoru. Celkově se jednalo o osm rodičů. Zajímaly nás názory rodičů na tuto podobu konzultací – jak pomáhají jejich dětem v učení, jak přispívají k učení žáků a jaký prostor poskytují rodičům v participaci při učení žáků. Rozhovor o smyslu a významu konzultací jsme uskutečnili také s interní mentorkou a vybranými učiteli, kteří mají s konzultacemi dlouhodobější zkušenost. To nám umožnilo získat konkrétní představu o průběhu a hlavním záměru konzultací na ZŠ a MŠ ANGEL a vyhodnotit význam konzultací z pohledu zkušenějších učitelů i přínosy konzultací z pohledu rodičů.

Pomocí skupinového rozhovoru se žáky a využití projektivních technik (volné psaní, pětilístky) jsme se pokusili zmapovat také názory žáků na tuto podobu konzultací.

Následně byly rovněž provedeny rozhovory se začínajícími učitelkami, které měly za cíl zjistit míru jejich připravenosti na tento typ školní události a také to, jakou podporu v rámci školy dostaly, aby byly na tento profesní úkol adekvátně profesně vybaveny.

Rozhovory jsme prováděli v období od dubna do září 2020. S rodiči byl rozhovor realizován osobně po konzultaci v červnu.

Pro tvorbu PIP jsme využili i analýzu dokumentů (inspekční zpráva, doklady z konzultací učitelů, práce žáků a další).

Zvolené metody a nástroje umožnily hlubší vhled do konkrétních událostí a bližší pochopení názorů a stanovisek klíčových aktérů z různých úhlů pohledu.

Snahou bylo přiblížit konání konzultací rodič – žák – učitel na základní škole ANGEL. Jedná se o vzdělávací příležitost, která umožňuje rodičům i žákům ovlivňovat, řídit a zlepšovat proces učení žáků. Věnovali jsme se i praktické ukázce konzultací na příkladu interní mentorky, která má v této oblasti dlouhodobé zkušenosti. Poukazujeme na tuto událost v širším kontextu a nabízíme reflexi ze strany učitelů, rodičů i žáků, kteří vyhodnocují konzultace jako velmi pozitivní koncept směřující k „učení pro všechny“, podporující individuální přístup, vzájemnou spolupráci mezi školou a rodinou a posilující autonomii žáka.

Výzvou i v dobře zaběhnutých strategiích velkých škol jsou však nově příchozí či začínající učitelé, kteří se potřebují zorientovat a přijmout tyto přístupy za své. Ukazuje se, že oblast spolupráce s rodinou je často velkou výzvou nejen pro začínající učitele, ale i pro nově příchozí učitele, kteří dříve pracovali v jiném školním systému. V našem příkladu inspirativní praxe jsme se pokusili zmapovat, jaký vliv má kolegiální podpora na plánování a přípravu konzultace rodič – žák – učitel. Dotazované začínající učitelky se na počátku školního roku shodly na tom, že se připravené být necítily. Každá z nich prožívala konzultace jako nový profesní úkol, který byl provázen nejistotou a obavou. Jelikož na ZŠ ANGEL funguje kolegiální podpora, začínající učitelky uváděly hned několik jejích forem, které jim v přípravách na konzultace byly nápomocné. Celkem pět učitelek uvedlo jako přínosnou možnost vše konzultovat s mentorem / uvádějícím učitelem, který jim byl na začátku přidělen. Čtyři učitelky uvedly, že jim pomohlo urovnat si myšlenky v rámci metodického setkání, na kterém si společnými silami vytvořily manuál ke spolupráci s rodinou. Důležité pro ně bylo společně diskutovat o principech pro spolupráci s rodinou, zmapovat všechny formy spolupráce, které škola rodičům nabízí. Dále pak začínající učitelky oceňovaly možnost poradit se s kolegy, kteří jim předali tipy a podpořili je v přípravě na první konzultace. Jedna z učitelek dokonce uvedla, že jí pomohly jak rady kolegů, tak vcítění se do toho, co by se jako rodič chtěla na konzultacích dozvědět.

Na základě rozhovorů se začínajícími i zkušenými učitelkami docházíme k názoru, že kolegiální podpora je mocný nástroj, který začínajícím učitelkám na ZŠ ANGEL pomohl – mimo jiné – i v oblasti přípravy a plánování konzultací rodič – žák – učitel. Ukazuje se, že na ZŠ ANGEL v tomto směru podpora funguje dobře a vítají ji nejen začínající učitelé/učitelky. Pomáhá totiž celé škole udržovat určitý standard a kvalitu pedagogické práce, sdílet osvědčené postupy a materiály a inspirovat se k profesnímu a osobnostnímu růstu. Z tohoto důvodu se domníváme, že může být tento příklad skutečně inspirativní na mnoha školách.

Standard v oblasti „Rodina a Komunita“ v programu Začít spolu